Fr. Ottavio Michelini byl kněz, mystik a člen papežského soudu papeže sv. Pavla VI. (Jeden z nejvyšších vyznamenání udělených papežem živému člověku), který obdržel mnoho PŘÍKAZŮ Z NEBE. Mezi nimi jsou následující proroctví o příchodu Kristova království na Zemi:
Dne 9. prosince 1976:
…budou to sami lidé, kteří vyvolají hrozící konflikt, a budu to Já, Sám, kdo zničí síly zla, abych z toho všeho čerpal dobro; a bude to Matka, nejsvětější Maria, kdo rozdrtí hlavu hada, čímž zahájí novou éru míru; BUDE TO ADVENT MÉHO KRÁLOVSTVÍ NA ZEMI. Bude to návrat Ducha Svatého na nové Letnice. Bude to Má milosrdná láska, která porazí Satanovu nenávist. Bude to pravda a spravedlnost, která zvítězí nad herezí a nespravedlností; bude to světlo, které dá na útěk temnotu pekla.
Druhý den mu bylo řečeno:
Peklo bude poraženo: Moje Církev bude znovuzrozena: MOJE KRÁLOVSTVÍ, které je královstvím lásky, spravedlnosti a pokoje, dá mír a spravedlnost tomuto lidstvu, podrobenému pekelným silám, které moje Matka porazí. Na lepší lidstvo BUDE ZÁŘIT SVÍTÍCÍ SLUNCE. Proto odvahu a ničeho se neboj.
7. listopadu 1977:
Výhonky ohlášeného jara již vyrůstají na všech místech a ADVENT MÉHO KRÁLOVSTVÍ a vítězství Neposkvrněného Srdce Mé Matky jsou za dveřmi…
V mé znovuzrozené Církvi již nebude tolik mrtvých duší, které jsou dnes sečteny v Mé Církvi. Toto bude Můj nejbližší příchod na Zemi s ADVENTEM MÉHO KRÁLOVSTVÍ V DUŠÍCH a bude to Duch Svatý, který ohněm své lásky a svými charismaty bude udržovat novou Církev očištěnou, která bude eminentně charismatická. , v tom nejlepším slova smyslu... Nepopsatelný je jeho úkol v tomto mezidobí, mezi prvním příchodem Krista na zem, s tajemstvím vtělení, a Jeho druhým příchodem, na konci časů, soudit živé a mrtví. Mezi těmito dvěma příchody, které se projeví: prvním Božím milosrdenstvím a druhým, božskou spravedlností, spravedlností Krista, pravého Boha a pravého člověka jako kněze, krále a univerzálního soudce, je třetí a přechodný příchod, to je neviditelné, na rozdíl od prvního a posledního, oba viditelné. Tento přechodný příchod je královstvím Ježíše v duších, královstvím pokoje, královstvím spravedlnosti, které bude mít svou plnou a zářivou nádheru po očištění.
15. června 1978 mu sv. Dominik Savio odhalil:
A církev, umístěná ve světě jako Učitel a Průvodce národů? Ach, církev! CÍRKEV JEŽÍŠOVA, která vzešla z rány na Jeho boku: také BYLA KONTAMINOVÁNA A INFIKOVÁNA JEDEM SATANA a jeho zlých legií – ale nezahyne; v církvi je přítomen Božský Vykupitel; nemůže zahynout, ale musí trpět svou obrovskou vášní, stejně jako její neviditelná Hlava. Poté bude Církev a celé lidstvo vzkříšeno ze svých trosek, aby započalo novou cestu spravedlnosti a míru, na které KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ SKUTEČNĚ BUDE DLÍT VE VŠECH SRDCÍCH — TO VNITŘNÍ KRÁLOVSTVÍ, O KTERÉ Upřímné Duše ŽÁDALY A PROSILY PO TOLIK VĚKŮ [prostřednictvím prosby Otče náš: „Přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi tak na zemi“].
2. ledna 1979 mu duše jménem „Marisa“ odhalila, že tato éra je skutečně naplněním Fiat Voluntas Tua modlitby Otce našeho:
Bratře Don Ottavio, i když lidé ve své zaviněné slepotě nevidí – protože ve své pýše odmítají vidět – to, co vidíme jasně, ani nevěříc tomu, čemu věříme, nemění to absolutně nic na věčných Božích nařízeních, protože nesmírný ROJ Z LIDÍ, kteří pokrývají Zemi a kteří jsou v křečovitém neklidu, zahaleni temnotou, jsou jen hrstkou prachu, kterou brzy rozptýlí vítr, a Země, po které dupou svými arogantními kroky, se stane neplodnou a pustou. , POTÉ "OČIŠTĚN" OHNĚM, aby se následně stal plodným poctivou prací Spravedlivých, ušetřených Božskou Dobrotou V DĚSIVÉ HODINĚ BOŽSKÉHO HNĚVU.
Potom, bratře Done Ottavio, bude království Boží v duších, to království, o které spravedliví po staletí prosili Pána s invokací. “adveniat Regnum tuum” ["přijď království tvé"].
Mše svatá je velmi vzácná, vždyť je nekrvavým zpřítomněním Ježíšovy výkupné Oběti na kříži. Jsme však schopni pochopit její cenu? Rozumíme všemu, co se při ní děje? Vážíme si jí nebo nám už připadá fádní? PROŽÍVÁME JI TAK, JAK BYCHOM MĚLI?
Prezentace, kterou přináším, je nahlédnutím do zápisníku bolivíjské stigmatizované mystičky Kataliny Rivas. Průběhem mše svaté ji provázela sama Panna Maria. A myslím, že po jejím shlédnutí se na mši svatou budeme dívat jinak.
Můžete si stáhnout prezentaci i spustit video o tomto vidění K. Rivas:
Prezentace ke stažení zde! 
VIDEO:
Ze zjavení Cataliny Rivas-Slávení mše svaté
@v@
CATALINA RIVAS - MŠE SVATÁ
Mystickými zážitky Cataliny Rivas, bolivijské stigmatizované mystičky, nás chtějí Pán Ježíš a jeho Matka naučit užitečnější a plodnější účasti na velké události naší spásy, která se zpřítomňuje ve mši svaté.
Panna Maria mi řekla: „Dnes je den, kdy se ti dostane naučení. Chci, aby ses dobře sebrala, aby ses o to, co prožiješ, mohla podělit s celým lidstvem.“
Chceš se účastnit mše svaté bez dřívější přípravy…Proč všichni přicházíte až na poslední chvíli?“
Máte přijít dříve na mši svatou, modlit se, aby vám Pán seslal Ducha Svatého, aby vás obdařil pokojem a očistil vás od ducha tohoto světa, od vašich nepokojů, problémů a roztržitostí. Přišli jste prožít okamžik, kdy vám nejvyšší Bůh dává svůj největší dar a vy si toho neumíte vážit.
Začíná mše svatá
Sbor krásných hlasů, které zpívaly zdálky. Chvílemi se hudba blížila a pak vzdalovala jako šum větru.
Úkon lítosti: "Pros Pána z hloubi duše, aby ti odpustil hříchy, kterými jsi ho urazila."
Sláva na Výsostech Bohu
Veleb a blahoslav z celé své lásky Nejsvětější Trojici a uznej, že jsi jedním z jejich stvoření.
Liturgie slova
„Pane, dnes chci naslouchat Tvému slovu a přinášet hodně ovoce. Prosím, aby Tvůj Duch očistil mé srdce, aby v něm Tvoje slovo vzrůstalo a rozvíjelo se.“
Potom Nejsvětější Panna řekla:
Chci, abys rozjímala o čteních i o homilií.
Pamatuj si, že to, co říká Písmo, se nevrací, dokud nevydá plodu.
Budeš-li pilně naslouchat, část z toho, co uslyšíš, v tobě zůstane. Musíš se snažit, aby sis celý den připomínala ta slova, která na tebe zapůsobila.
Někdy to mohou být dva verše, jindy četba celého evangelia, a někdy jen jediné slovo.
Vychutnávej je během dne a stane se částí tebe. Život se změní, jestliže dovolíme, aby Boží slovo proměňovalo naši osobnost.
Obětování
Matka Boží řekla – modli se takto:
„Pane, obětuji se ti taková, jaká jsem, všechno, co mám a co mohu. Všechno vkládám do Tvých rukou. Všemohoucí Bože, pro zásluhy Tvého Syna, proměň mne. Prosím Tě za svoji rodinu, za všechny lidi, kteří bojují proti nám, za ty, kteří se svěřili do mých modliteb.“
Najednou začaly z lavic vstávat postavy. Vypadalo to, jako by z každé osoby povstala jiná osoba. Brzy se chrám zaplnil mladými, krásnými lidmi oblečených do bělostných šatů. Šli směrem k hlavnímu oltáři.
"To jsou andělé strážní každé z těch osob, které jsou v kostele. Tvůj anděl strážný odnáší tvé dary a tvé prosby před Pánův oltář."
Část z nich nesla jakoby zlatou misku s něčím, co zářilo čistým zlatým světlem. To jsou andělé těch, kteří obětují mši svatou na mnoho úmyslů a kteří jsou si vědomi, co to znamená slavit mši svatou. Oni mají Pánu co dát.
"Obětuj v tomto okamžiku Pánu sama sebe. (…)
Daruj mu své bolesti, naděje a smutky, radosti a prosby. (…)
Pamatuj, že mše svatá má nekonečnou cenu!
Proto buď štědrá v obětování i v prosbách. (…)"
Za prvními anděly šli ti, kteří měli ruce prázdné.
To jsou andělé těch, kteří jsou zde přítomni, ale nikdy nic neobětují. Nemají zájem na prožívání každého okamžiku mše svaté a nemají dar, který by chtěli přinést k oltáři.
Na konci průvodu byli andělé, kteří byli velice smutní, měli ruce sepjaté k modlitbě, ale sklopený zrak. To jsou andělé strážní těch, kteří přišli jen z povinnosti, bez touhy účastnit se mše svaté. Andělé jsou smutní, protože nemají, co by složili k oltáři kromě svých modliteb.
Nezarmucuj svého anděla strážce.
Pros o mnoho, ale nejen pro sebe, pro všechny.
Obětuj Pánu sebe sama, aby tě Pán mohl proměnit skrze své zásluhy.
Co můžeš obětovat sama za sebe? Nicotu a hřích.
Otci se líbí ty oběti, které jsou spojeny se zásluhami Ježíše Krista.
Svatý, svatý
Všechno za celebrantem zmizelo a po jeho levé straně se objevily tisíce andělů. Byli oblečeni do tunik. Všichni poklekli s rukama složenýma k modlitbě, klaněli se a vzdávali Pánu čest. Bylo slyšet krásnou hudbu, jako by mnoho sborů zpívalo: Svatý, svatý, svatý …
Proměňování
Zázrak nad zázraky!
Objevil se veliký zástup, odění jako andělé. Jejich tváře zářily radostí. Lidé různého věku, ale tváře měli všichni šťastné. Všichni poklekli.
To jsou všichni svatí a blahoslavení.
Mezi nimi duše tvých příbuzných, které se už těší z patření na Boha.
Matka Boží klečí se sepjatýma rukama napravo krok za celebrantem.
„Udivuje tě, že vidíš Marii za arcibiskupem?
Tak je to správné. Se vší láskou, jakou mi můj Syn dal, nikdy mi nedal důstojnost kněze – dar kněžství zpřítomňovat denně eucharistický zázrak. Proto mám hlubokou úctu ke kněžím a k zázraku, jaký Bůh uskutečňuje jejich službou. Proto musím klečet zde za nimi.“
Před oltářem se objevily stíny lidí v šedých barvách s pozdviženýma rukama. To jsou blahoslavené duše v očistci, které čekají na vaše modlitby, aby se naplnilo jejich očištění. Nepřestávejte se za ně modlit. Ony se modlí za vás, ale nemohou se modlit za sebe. Modlete se, aby mohly být s Bohem a těšit se věčně v jeho přítomnosti.
Maria dodala:
„Vidíš, že jsem celý čas zde. Lidé mě hledají na místech, kde jsem se zjevila. To je dobré pro milosti, které tam obdrží. Ale během žádného zjevení na žádném jiném místě nejsem více přítomná než při mši svaté. Zde mě vždy najdeš – u paty oltáře, kde se slaví Eucharistie. U paty svatostánku setrvávám s anděly, protože vždy setrvávám u Ježíše. (…)“
„Pomysli, že jsou lidé, kteří jsou v tomto okamžiku roztržití a baví se. S lítostí musím říct, že jsou lidé, kteří stojí se založenýma rukama, jako by Pán byl někdo, kdo je jim rovný. Řekni všem lidem, že člověk není nikdy více člověkem, než když padá před Bohem na kolena.“
Proměňování
Celebrant vyslovil slova proměňování. I když byl člověkem normálního vzrůstu, náhle začal růst a naplnil se nadpřirozeným světlem, které nabývalo zvláštní síly kolem jeho tváře.
Když pozvedl Hostii, měl na rukou znaky, které zářily světlem.
Byl to Ježíš! Hostie začala růst a stala se velkou.
Byla na ní tvář Ježíše, který se díval na svůj lid.
Chtěla jsem sklonit hlavu, ale Maria mi řekla:
Nedívej se dolů. Zahleď se na něho a opakuj slova z Fatimy:
„Pane, věřím, klaním se Ti. Doufám v Tebe a miluji Tě.
Prosím Tě o odpuštění za ty, kteří nevěří a neklanějí se Ti,
nedoufají v Tebe a nemilují Tě.“
Řekni mu, jak velice ho miluješ a klaněj se Králi králů.
Zdálo se mi, jako bych byla jedinou osobou, na kterou se dívá z velké Hostie, ale porozuměla jsem, že se s tak bezmeznou láskou dívá na každou osobu. Když celebrant položil Hostii na oltář, nabyl opět normálních rozměrů.
Když vyslovil slova proměňování vína, spatřila jsem Ježíše ukřižovaného:
Mohla jsem nazírat na jeho tvář, zraněná ramena a rozdrásané tělo.
Na pravé straně hrudi měl ránu, ze které vytékala krev a něco jako voda, ale bylo to něco zářícího. Vypadalo to jako paprsky světla, které směřovaly k věřícím.
Matka Boží řekla:
„Pán není spoután ani časem, ani prostorem. V okamžiku proměňování je celé společenství u paty kříže na Kalvárii ve chvíli ukřižování.“
Otčenáš
Ježíš ke mně promluvil:
Počkej, chci, aby ses modlila z nejhlubšího nitra, z jakého vůbec můžeš volat. Připomeň si osoby, které tě v životě nejvíce zranily a způsobily ti největší křivdu, abys je mohla obejmout a říct jim:
„Ve jménu Ježíše Krista vám odpouštím a přeji vám pokoj.Ve jménu Ježíše Krista prosím, abyste mi odpustili a přáli pokoj.“ Jestliže ta osoba zasluhuje pokoj, obdrží ho.
Jestliže se pro něho nedokáže otevřít, vrátí se do tvého srdce.
Ale nechci, abys obdržela nebo nabízela pokoj, jestliže nejsi schopna odpustit a zakusit nejdříve pokoj ve svém srdci. Mysli na to, co děláš. Jestliže můžeš odpustit, ale nedokážeš zapomenout, kladeš překážky Božímu odpuštění. Říkáš: Odpouštím jen tak, jak jsem schopná odpouštět, nic víc.
Svaté přijímání
Když arcibiskup přijal svaté přijímání, Matka Boží mi řekla: Opakuj za mnou: „Pane, požehnej kněžím, očisti je, miluj je, pečuj o ně, pomáhej jim svou láskou.“
KDYŽ KNĚZ POLOŽIL jedné osobě, která se přede mší svatou zpovídala, svatou Hostii NA JEJÍ JAZYK, tuto osobu zachvátilo světlo, které postupně zaplavilo celou její postavu.
Pán řekl: „Hle, jak se raduji, když objímám duši, která přichází s čistým srdcem, aby mě přijala.“
„Poslední večeře byla okamžikem největší blízkosti se mnou. V té hodině jsem ustanovil něco, co by v lidských očích mohlo být pokládáno za největší omyl: stal jsem se vězněm lásky, když jsem ustanovil Eucharistii. Chtěl jsem zůstat s vámi až do konce světa, protože moje láska nemohla snést, abyste byli sirotci, vy, které miluje více než vlastní život.“
Pán mi řekl, abych poslouchala modlitbu ženy přede mnou, která právě přijala svaté přijímání. Ježíš řekl smutným hlasem:
„Slyšela jsi její modlitbu? Ani jednou neřekla, že mě miluje. Ani jednou mi nepoděkovala za dar, který jsem jí dal, když jsem tak ponížil své božství, abych ji přitáhl k sobě. Ani jednou neřekla: - Děkuji Ti, Pane! Byla to jen samá litanie proseb. A tak to dělají skoro všichni, kteří mě přijímají.
Z lásky jsem umřel a vstal z mrtvých. Z lásky čekám na každého z vás, z lásky s vámi zůstávám (…) Ale vy si to neuvědomujete, že POTŘEBUJI VAŠI LÁSKU. V této pro duši tak vznešené chvíli JSEM ŽEBRÁKEM LÁSKY."
Požehnání
Panna Maria řekla:
Pamatuj, že toto požehnání může být tím posledním, které dostáváš z kněžských rukou. Když vyjdeš z kostela, nevíš, jestli budeš mít ještě příležitost obdržet požehnání od jiného kněze.
Tyto posvěcené ruce udělují požehnání ve jménu Nejsvětější Trojice.
Dělej proto znamení kříže s úctou, jako by to mělo být poslední ve tvém životě.
Po mši svaté
Ježíš mě prosil, abych s ním po mši svaté několik minut zůstala.
„Nevycházej spěšně, když mše svatá skončí. Zůstaň na chvíli v mé společnosti, raduj se z ní a dopřej mi, abych se mohl radovat z tvé společnosti.“
Zeptala jsem se Ježíše:„Jak dlouho zůstáváš s námi po svatém přijímání?“
Odpověděl mi: „Tak dlouho, dokud ty chceš zůstat se mnou. BUDEŠ-LI KE MNĚ PROMLOUVAT CELÝ DEN, BUDEŠ SE NA MĚ OBRACET PŘI PLNĚNÍ SVÝCH POVINNOSTÍ, B U D U TI NASLOUCHAT. JÁ JSEM S TEBOU VŽDY, TO JEN TY MĚ OPOUŠTÍŠ. Vycházíš po mši ven a myslíš, že povinnost skončila. Nemyslíš na to, že BYCH CHTĚL SDÍLET TVŮJ RODINNÝ ŽIVOT, alespoň v den Páně.(…)“
„Vím vše, čtu nejskrytější tajemství lidských srdcí a úmyslů. ALE RADUJI SE, KDYŽ SE MNOU MLUVÍŠ O SVÉM ŽIVOTĚ, KDYŽ MI DOVOLUJEŠ ABYCH SE HO ÚČASTNIL JAKO ČLEN RODINY NEBO JAKO N E J B L I Ž Š Í P Ř Í T E L. Kolik milostí člověk ztrácí, že mi nedopřává místo ve svém životě!“ Měli byste v ctnostech převyšovat anděly a archanděly, protože oni nemají to potěšení přijímat mě jako pokrm. Oni mají jen kapky milosti a vy máte celý oceán.
/Cmd+V
![]()
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.JAROSLAV VRCHLICKÝ
POZOR NA PŘIJÍMÁNÍ NA RUKU !!!
Podle papeže Jana Pavla II. je to neúcta k Bohu. Jak se o tom vyjádřil v homílii ve farním kostele Nejsvětějšího Jména Mariina v Římě 1.března 1989:
"V celém našem životě musí vládnout pořádek založený na Bohu...Člověk dnes žije tak, jako by Bůh neexistoval, jako by BŮH NEBYL S T V O Ř I T E L E M S V Ě T A A V L Á D C E M V E S M Í R U, jakož i vlastníkem veškerého bohatství a pokladů v nebi i na zemi. Lidé si myslí, že všechno je jejich dílo a že na tyto věci mají nárok; dokonce jsou pyšní na schopnosti, které jim přece dal Bůh, jinak by je vůbec neměli.
Když dá člověk přednost jiným bohům a modlám, pak bude Bohem opovrhovat, dokonce Ho nenávidět, a proto přijde do pekla! Co je tedy důvodem, že člověk tak snadno odbočí nesprávným směrem a ztratí se? JE TO POKLES ÚCTY, protože se tak stává opovážlivým a P Y Š N Ý M; nebo staví všechno sám na sobě, anebo počítá, ale O P O V Á Ž L I V Ě, S B O Ž Í M M I L O S R D E N S T V Í M ! Ale cesta k milosrdenství vede jen skrze zkrocení vlastního "já", jen skrze M I L O S T P O K O R Y, kterou Pán daruje svým jen tehdy, když o ni prosí.
Ty své, které Pán miluje, ty napomíná. Kdo se bojí Boha, tedy ten, K D O K N Ě M U M Á Ú C T U, protože je Stvořitelem světa a vesmíru, ten mu bude prokazovat čest, kterou mu dlužíme, a rád přijme tresty a napomínání. VELMI BRZY TEDY MUSÍME POČÍTAT S NOVÝM POKÁRÁNÍM, J E Ž P Ř E V Ý Š Í VŠECHNY BOŽÍ TRESTY, KTERÉ DOSUD EXISTOVALY ! Před tímto pokáráním nikdo neunikne; buď se mu rád podvolí a dá mu v sobě volný průchod, anebo se bude vzpírat a pak bude N A V Ž D Y Z A T R A C E N jako onen druhý lotr, který se ve své uražené pýše rouhal.
NEJHORŠÍ JE VŠAK ROUHÁNÍ SE NAD BOŽÍMI MILUJÍCÍMI SLOVY, KTERÁ I DNES USTAVIČNĚ NA TUTO UBOHOU ZEMI P O S Í L Á P R O S T Ř E D N I C T V Í M S V É M A T K Y A SVÉHO SYNA!"
O přijímání
Abychom nezapomínali, před kým se nacházíme, je nutné dbát rovněž na vnější formy úcty. V lidské oblasti poznáme určitě zdvořilostní formy - a vůči Bohu bychom je chtěli vynechat? PROTO JEŠTĚ JEDNOU VARUJI PŘED VEŠKERÝMI FORMAMI NEÚCTY, JAKO JE NAPŘÍKLAD ZDE, V MÉ DIECÉZI ZAKÁZANÉ PŘIJÍMÁNÍ N A R U K U, JAKOŽ I ONO POVSTÁVÁNÍ NA MNOHÝCH MÍSTECH VE MŠI SVATÉ, protože se už neví, co se zde společně slaví. Není to nic menšího než smrt našeho Pána a Spasitele, kterému máme za vše děkovat.
Bereme ohled na lidský úsudek, bojíme se, že se nám vysmějí a obáváme se nevýhod ze strany lidí - Boha se však nebojíme? Já jsem neodvolal, co o tom říkal jeden z mých předchůdců!
Děje se to N A V A Š I Z O D P O V Ě D N O S T, MILÍ BISKUPOVÉ ZAHRANIČNÍCH DIECÉZÍ, a já se za vás modlím, abyste ještě včas poznali, JAK NEPRAVÁ VAŠE CESTA JE!
A L E T A D Y, milí bratři a sestry, JE DOVOLENO PŘIJÍMAT JEN V K L E Č E A D O Ú S T!
Všechno, co přinesou a rozšíří cizinci, je zakázáno! Toto vám říkám jako váš biskup."
