Nektar pro duši

           Č.16   A BŮH NÁS STÁLE VARUJE A PŘITVRZUJE - GARABANDAL 2.
                                                  Ježíš a mystici. Otec Pio a garabandal.

                                                                                                                        
                                     Pán Ježíš vysvětluje Conchitě z Garabandalu svá znamení.                                                                                                                                                                           
 
                                                        Můj kříž na nebi (30.1.1965)

  "Ano, moje dcero, dobře jsi to pochopila. Můj kříž, zářící kříž, který nebe osvítí, bude všem obyvatelům Země znamením. Pro některé bude znamením trestu, pro mnohé znamením světla a pro ostatní znamením brzké blaženosti. Je znamením, že poslední události jsou již přede dveřmi.
  Tento kříž připomene celému světu moje strašná muka, neboť, jak jsem již řekl častokrát, nebudu trestat, aniž bych předem varoval. Poskytnu všem obyvatelům Země dostatek času, aby porozuměli smyslu kříže na nebi. Bude to znamení, že spravedlnost mého Otce je již v bezprostřední blízkosti.
  Všichni lidé budou mít možnost tento kříž vidět. Ani jediná duše nebude moci říci, že tento kříž neviděla. Všem vám připomenu krvavý a potupný   k ř í ž   s v é h o   u t r p e n í   a  lásky k dětem, aby všechny zachránil. Pro některé,   j e s t l i ž e   s e   n e o b r á t í,   bude představovat spravedlnost, jiným připomene utrpení jejich Boha Lásky a bude v nich   b u d i t   t o u h u   z a   p r o m i n u t í   s v ý c h   h ř í c h ů.
  Konečně pro jiné to bude znamení štěstí, znamení lásky a něhy jejich Boha. Všichni to budou vidět i když to budou odmítat, že tento kříž je znamením, které pro ně přinesl Spasitel za spásu a odpuštění a že opět přijde, aby dostál svému slibu a přinese věčné blaho. Vpravdě ti říkám, že tento nástroj mého strašného utrpení, převyšující utrpení všech, které si mé děti vůbec mohou představit, bude uctíván, neboť tímto křížem bude svět zachráněn.
  Tento kříž mnoho duší poděsí, neboť nejsou bez výčitek svědomí a mnoho jiných učiní šťastnými. Myslím tím ony duše, které na zemi nosí svůj kříž v rozličných denních utrpeních, tak jako já jsem nesl svůj kříž. Trpící duše budou jásat štěstím, neboť při pohledu na kříž seznají, že jejich utrpení je ukončeno. Šťastné duše dojdou tímto obratem času svého vytouženého cíle, který je učiní navždy blaženými.   V Ě N U J T E   P O Z O R N O S T   N E B I,   moje děti, neboť jedině z nebe přijde vaše štěstí."
 
                                        Křížové tažení lásky (1.4.1965)

  "Počínaje objevením se kříže na obloze rozešlu své pozemské anděly všemi směry, aby mé světlo a mé milosti přinášely všem těm, kteří je potřebují.
  Tato doba bude dobou konce (konec vlády satana), doba předpověděná proroky, při které ti, které vyšlu, budou činit zázraky mým jménem, jménem Nejsvětější Trojice a jménem Svatých Srdcí. Tato doba bude plná slávy pro vašeho Ježíše.Celou zemí se budou ozývat chvály pro tak  d o b r é h o   B o h a, kterého tolik duší zná tak špatně.
  Bude to čas křížového tažení lásky, ve kterém mé děti budou závodit v lásce a ve zbožnosti ke mně. Objevení se kříže v tomto pohanském světě, který věří jen tomu, co vidí očima a co je hmatatelné, který věří jen své vědě, kterou má od Boha, vyvolá neobyčejné vzrušení, zapůsobí jak na duši, tak na   s v ě d o m í.  Já jsem řekl své dceři Conchitě, že kříž zůstane na svém místě, aby člověka upozornil, že nejde o davový přelud ani o přirozený astrální jev. Proto bude nutno, abych své anděly, aniž by o tom věděly, vyslal pro jejich připravené a vyvolené poslání. Tyto duše lásky projdou celou zemí, aby mým dětem, které jsou tak ubohé, přinesly nezasloužené dary.
  Některé, má dcero, jsou tak poškozené na této zemi, o tom tě ujišťuji, tak nešťastné a tak chudé v každém směru!! Přijdu a všechny trosky opět postavím.  O d s t r a n í m   k a ž d é h o,  k d o   j e   p ř í č i n o u   t o h o   z l a !
  Tato po určitou dobu nešťastná planeta, zaujme opět své místo, které jí náleží mezi miliardami planet. Tato Země bude první, neboť pouze ona má ve vesmíru tu výsadu být napájena BOŽSKOU KRVÍ svého STVOŘITELE. Zázrak bude EUCHARISTICKÝM ZÁZRAKEM, neboť kříž   a   H O S T I E   jsou neoddělitelné. Svět bude rodinou radosti a lásky k bližním.  S t a r é   č a s y   p o m i n o u,  aby uvolnily místo  v ě č n é   L á s c e   n a   z e m i.  Jak jsem vám již často říkal, Duch Svatý vyzbrojí svět nebeskými dary.Budete žít ve zcela novém světě a v dobách nikdy nepoznaných ... v přípravě na věčnost. Naše láska vás učiní svatými. Budete se podílet na blaženosti vyvolených. Všichni, kdo   t e n t o   č a s   p ř e ž i j í,   uslyší má slova, aby následovali svého PASTÝŘE a došli ke SVĚTLU BOŽÍMU mého OTCE.
  Budete se podílet na zvláštním zásahu BOŽÍM, působením DUCHA SVATÉHO BOŽÍHO mého OTCE. Stanete se konečně mými apoštoly a podle mého Srdce v ráji pozemském."

                                                        Slavný návrat Ježíše.

  Má dcero, přijdu a se mnou odměna pro ty, kteří mne milovali v temnotách tohoto života a v různých utrpeních, které mé děti musely vytrpět. Má dcero, ty víš, že jsem tuto hodinu očekával před 2000 lety. Z hloubky   s v a t o s t á n k u,   kde jsem měl po staletí   s v é   s í d l o,  jsem myslel na všechny, kteří trpěli a mě milovali. Můj den přišel a má hodina přišla. Má dcero, jak velký den pro Srdce tvého Božského Vykupitele, neboť konečně mohu své nevyčerpatelné poklady otevřít. Otřít slzy těm, kteří pláčí, nemocným vrátit opět zdraví. Přinést vzkříšení a věčný život i mrtvým, pomoci potřebným.Po zázračné přeměně rozšířím blažensot mého věčného kázání. Dnes tyto blaženosti uskutečním. Mé děti, buďte šťastné, které očekáváte v úzkosti můj triumfální návrat, ačkoliv zatím nevidíte nic z toho, co přichází. Budete tak blažené, až obdržíte mé dary z lásky k vám.
  Mé Božské Srdce je tak šťastné, že vám přinese tyto krásné dary a že přijde se štěstím, které nikdy nebude končit. Nikdy to dobře nepochopíte, mé drahé děti!
Jaká závratná změna, moji milovaní! Má dcero, tolik miluji své děti. Mé Božské Srdce se usmívá při těchto myšlenkách, že konečně mohu svým dětem přinésti tyto dary, tyto veliké změny. Má Otcovská Božská Duše jásá nad štěstím, které přinesu všem svým dětem, na této ubohé zemi plné utrpení.
  Uvidíte tolik nádhery, vaše oči uvidí tolik podivuhodného, co nikdy neviděly. Překvapení budou veliká.
  Děti, které   m n e   o p r a v d u   m i l u j e t e,   opakuji vám znova:  n e m ě j t e   ž á d n ý   s t r a c h   při posledních událostech, konce těchto   s t r a š n ý c h   v i d i t e l n ý c h   ú k a z ů,   které nastanou  a   p o d ě s í   v á s !   Váš Ježíš vás tolik miluje, slibuje vám, že  v á s   b u d e   c h r á n i t    s v ý m i   a n d ě l y.  Každý anděl má již určený svůj úkol v této poslední hodině, který dokonale splní, neboť vše to přichází z nebe a proto je to dokonalé.

                                                          Apokalyptické vidění.

  Má dcero, jaký zmatek to bude pro všechny obyvatele země,  až   m o ř e   b u d e   v y s t u p o v a t    a   v z d u c h   v   j e d n o m   o k a m ž i k u   v z p l a n e,  jaký děs pro všechny mé nepřátele, pro nevěřící, pro bezbožné a pyšné, kteří od Boha ničeho nepotřebují, a pro všechny, kteří tvrdí, že Bůh není a nemůže být, až uvidí poslední události konce, které se naplní. Jaké strašné zděšení pro ty, kteří popírají vzkříšení, až uvidí, jak mrtví vstávají z hrobů. Jaký zmatek to bude na zemi!
  Všichni nepřátelé mého Otce poznají nepopsatelnou úzkost. Kam se poděje jejich pýcha v tu hodinu! Nářek za nářkem se bude ozývat ze všech stran.
  Ale oni zahynou při burácení všeho druhu, při zdvihnutí se bouře a blesku, které značně vzrostou z údivu vod, které pohltí vše, co musí být zničeno.
  Strašné vidění předpověděné již v Apokalypse. Ano, tato hodina je   h o d i n o u   p r ů c h o d u   h n ě v u   a   s p r a v e d l n o s t i   m é h o   O t c e.  Je to Boží spravedlnost, která tyto proměny provede ku štěstí mých dětí, tak jako slunce opět zasvítí po strašné bouři.

                                                   Budu bičovat zemi (4.6.1965)

  Má dcero, nastane hodina, kdy budu bičovat zemi. Kdybys jen věděla, jak se to příčí mému Srdci, které je tak plné lásky. Ale musím tak učinit, abych splnil rozsudek svého Otce. Jako kdykoliv předtím, tak i dnes spočívá spravedlnost mého Otce na jeho Synu.
  Tentokrát   b u d e   s v ě t   s o u z e n   a  vše, co bylo předpověděno se splní! Mými ranami bude svět zachráněn a i tento svět pozná, jaké utrpení jsem musel podstoupit. Stejně jako já, bude muset svět podstoupit všechna utrpení, než dosáhne milosrdenství a vzkříšení. Mé děti, připomeňte si hodinu, ve které   S p a s i t e l   s v ě t a   i  váš   z e m ř e l   n a   k ř í ž i.   Úder této hodiny se ozve znovu a bude slyšitelný po celé zeměkouli!!! Již jsem ti řekl, že má hodina není vaší hodinou, a že překvapí všechny mé děti.
  Zničím všechny, ať jsou kdokoliv, kteří budou odporovat mé vůli. Ten, kdo se domnívá, že prosadí svou vůli proti vůli Boží, ať již svým pyšným jednáním, nebo z jiných špatných pohnutek, bude přísně potrestán.   K d o   b y   se  chtěl   m ě ř i t   s   nepochopitelným   m o c n ý m   B o h e m ?
  Co může očekávat duše, která z pošetilé pýchy by  s e   c h t ě l a   r o v n a t    B o h u ?   Co se stane s duší, která   o d m í t á   m o u   N e j s v ě t ě j š í   M a t k u   a  příčí se tím vůli Boží?  Moje Matka byla poslána na zem, aby přinášela blaho lidem. Duše ta bude potrestána a zneškodněna - rozdrcena spravedlností mého Otce.
  Strašné potrestání se dostane těm, kteří odmítají Fatimu, kteří zabraňovali, aby její poselství nebylo všeobecně rozšiřováno. Přirozeně, když tyto   d u š e,   k t e r é   m n e   b u d o u   p r o s i t   i  v  posledním okamžiku   o   p r o m i n u t í,   zachráním je, neboť jsem nekonečné   M i l o s r d e n s t v í.   Avšak ztratí navždy svou vinou nesmírné milosti, dary a ostatní dobrodiní.
 

                                Trest projde nemilosrdně celým světem (11.10.1965)


  Svět bude zneškodněn právě tak, jako kdysi strážci mého hrobu.Můj Otec projeví opět svou   v š e m o h o u c n o s t,   neboť v obnoveném a posvěceném světě bude vládnout mír a spravedlnost. Poslední hodina vám přinese skutečné blaho a protivníkům potrestání a smrt.
  Události nemohou přijít tak rychle, jak byste si přáli, neboť každá duše této země mě musí prokázat velikost své lásky, vytrvalosti a činu. Nezdržuji těchto událostí ze svého potěšení nebo abych prodlužoval utrpení svých dětí, neboť jsem nekonečné blaho a dobro. Po   Z Á Z R A K U,  který nastane, porozumíte tomu, co nemůžete pochopit, jelikož soudíte podle dění viditelného.

                                    Jsem Ochráncem mých duší.(15.10.1965)

  Tajemství Fatimy budou v dobách, která nastanou, všem zjevena. Jméno   F A T I M A   bude pro všechny jasně napsáno na nebi ohnivými písmeny. Kolik vás bude zmateno a udiveno zprávou, kterou oznámím.
  Úděs a zděšení se zmocní mých nepřátel a jejich pokoření před ostatními. Není možno, aby nebyl potrestán výsměch Bohu. Není možno, aby byla ustavičně odmítána má Nejsvětější Matka, aniž by Všemohoucí Bůh zasáhl a viníky potrestal.
  V hodinu odplaty nebudou moci nepřátelé mé Matky, naší milé Paní z Fatimy, nalézti žádnou výmluvu před svým soudcem. V určenou hodinu můj Otec rozhodne a všichni budou potrestáni. Vaše planeta se bude otřásat až do svých základů. Mrtví budou vstávat a nastane hrozná bouře.
Hromy a blesky proniknou tuto zemi, naplněnou hříchy. Lidé této země budou zachváceni strašným zděšením  a  můj   O t e c   b u d e   t ř í d i t   d o b r é   o d   š p a t n ý c h !
Člověka zachvátí úzkost jako nikdy předtím, až uvidí zmatek v přírodě, který se začne projevovat. Toliko má vřele milovaná a obnovená Církev a všichni ti, kteří k ní se srdcem lnou, budou přes svoji úzkost hledět s nadějí k nebi, odkud přijde jejich spása, blaho a osvobození.
Všichni andělé budou na svých místech očekávat znamení pro konečné oddělení dobrých a špatných. Nebeské andělské kúry provedou mé poslední rozkazy. Hrozná bouře, která bude zuřit po celé zemi,  S E   K   M Ý M   V Ě R N Ý M   N E P Ř I B L Í Ž Í,   neboť budu s nimi. Jsem Pánem bouře a veškeré přírody, která bude   z p u  s t o š e n a   a  jsem Pánem všech událostí, které tuto zemi postihnou.

                                         Zářící kříž na nebi (21.10.1965)

  Moje církevní oslava se ještě nalézá se mnou v hrobě, ale v určenou hodinu všichni příslušníci Církve se svou hlavou duchovně povstanou, jako já jsem kdysi z mrtvých vstal. Jako v čas mého zmrtvýchvstání zničím všechny ty, kteří by rádi viděli mne a mé služebníky navždy ve skutečném nebo duchovním hrobě. Můj zářící kříž bude znamením vzkříšení mé Církve a tento kříž srazí k zemi všechny mé nepřátele a nepřátele Církve. Je velmi blízko hodina, ve které již nikdo nebude moci zvednout své hlavy proti služebníkům, neboť jsem to Já, který bude mluvit jejich prostřednictvím. Žádný tvor se nebude moci stavět proti Bohu. V hodinu, kterou stanovím, bude zničen,   n e o b r á t í-l i   s e   a   n e b u d e-l i   p r o s i t   z a   o d p u š t ě n í.
  Z těchto zatvrzelých lidí učiním svou všemohoucností poslušné děti, neboť děs je srazí k zemi. Buď budou všichni jako beránci nebo jich nebude. Budou-li se stavět proti mé milosti, zmizí.
  Říkám ti, má dcero, bude to strach, který je poučí. Věř mi, toto poučení bude dobré a užitečné pro většinu a pro mnohé vzpurné. Budu mít milosrdenství i se vzpurnými, pakliže se obrátí. Má vláda bude vládou dobroty, milosrdenství a lásky a to po celém světě.

                                      Všichni obyvatelé pokleknou.(27.10.1965)

  Moje varování, které jsem světu oznámil, moje znamení Syna člověka, Syna Božího a samého Boha se ukáže na nebi. Všichni je uvidí, neboť mé znamení bude trvalé.
  T Í M T O   Z N A M E N Í M   B U D O U   V Š E C H N Y   M É   D Ě T I   P Ř I N U C E N Y   N A V R Á T I T   S E   K   B O H U !   Když je odmítnou, zahynou. Nebude žádné střední cesty. Buď přijmou vůli Boží nebo zahynou. Objevení se kříže je velkým varováním pro svět, který tím bude důkladně poučen v tom smyslu, že Bůh je absolutním Pánem duší a celé přírody.
  Nastane hodina, kdy všichni obyvatelé země se musí pokořit a úpěnlivě mě prosit o mé milosrdenství.


                                           Soud na zemi.(11.11.1965)

  Paprsky kříže budou zářit v jasném světle a budou láskou pro ty, kteří mne milovali a milují, a pro mnohé budou paprsky ozdravění. V řadách dětí mé ohrožené Církve bude veliké blaho a veliká radost, neboť kříž bude udílet jejich duším nevyčerpatelné milosti.
  U ostatních dětí (lidí) to nebude stejné, neboť paprsky spálí vše, co bude proti Bohu. Žádný smrtelník neujde paprskům kříže.
  To je začátek Boží spravedlnosti a první soud na zemi."


                                K A L I C H   S P R A V E D L N O S T I   J E   P L N Ý !    


                                           Rozmluva Ježíše s Vassulou.

   Vassula: Podruhé od začátku zjevení, dnes v neděli 13.září 1987, jsem ve své duši pocítila obrovskou úzkost, nevysvětlitelný smutek a hořkost, takže jsem myslela, že to nemohu přežít. Má duše trpěla a i tělesně mě všechno bolelo. Bolesti vycházely z hrudi podél mých paží. Ježíš mě zavolal:
   Ježíš:"Vassulo, měj se Mnou soucit a pociťuj Mou bolest. Znovu Mě křižují."
   Vassula:"Proč Ti to dělají a kdo?"
   Ježíš:"Milovaná, mnoho duší! Oni nevědí, co činí. Miluji je a přesto Mnou pohrdají. Vassulo, sdílej Mou bolest, buď jedno se Mnou. Má dcero, oba trpíme nevěrností lidstva. Vezmi Mne za ruku. Společně?"
   Vassula:"Ježíši, nevydržím to, že Tě stále urážejí. Pospěš si vyjmout tyto trny!"
   Ježíš:"Jsem Láska. Chci ti připomenout, že jsem na tvá ramena naložil svůj kříž. Ó má dcero, jak velice tě miluji! Květino, všechno, co cítíš je ode Mne, pokračuj vpřed.
    Má dcero, zapiš si slovo  "G A R A B A N D A L".  vassulo, když jsem tě vyburcoval ze spánku (duchovního), bylo to nejen proto, abych tě probudil, ale i proto, abych tě použil, milovaná. Když jsem tě čistil, nebylo to samoúčelné, ale proto, abys cítila Mou přítomnost. Posloužil jsem si tebou nejen pro sepsání Svých poselství a přání, ale také, abych napsal požehnání Svým dětem z Garabandalu. Přicházím k oslavě svého poselství. Svou mocí obnovím Svou Církev. Miluj Mě, nekolísej, opři se o Mne a odpočiň si. Budu stát při tobě,  h o d i n a   j e   b l í z k o.  Modli se se Mnou: Otče, osvoboď mne, vezmi mne do náruče, dovol mi odpočinout si vedle tebe. Posvěť mě, otče, když mne přijmeš. Odpusť mé hříchy, tak jako já jsem odpustila ostatním. Buď Bohu vzdána úcta. Amen.
   Vassulo, neboj se, napiš slovo "Garabandal". Garabandal je následek jiných znamení. Garabandalská zjevení jsou pravá! Věřte, vy všichni, kdo jste je neviděli, věřte, věřte!
   Má dcero, použil jsem tě, abych se skrze tebe mohl dát poznat. Má Matka se zjevila Mým vyvoleným duším. Z jejich úst vyšla  p r a v d a ,  ale mnozí z Mých kněží označili tato zjevení za pochybná, někteří je úplně popřeli. Zjevuji se tvým prostřednictvím, abych rozptýlil tuto pochybnost o Garabandalu! Tamní zjevení jsou pravá a Mé děti skutečně viděly Mou Matku a slyšely její poselství. Vassulo, budeš muset podstoupit ještě větší zkoušku, která učiní kříž na tvých ramenou ještě těžším a ještě víc naplní pohár Mé spravedlnosti.   V a r o v a l   j s e m   s v ě t !"
   Vassula:"Můj Bože, je pravděpodobné, že jen málo lidí ví o této události."
   Ježíš:"To je pravda, mnozí to nevědí kvůli pochybnostem a obavám, které pociťují Mé kněžské duše. Svými pochybnostmi negují Má božská díla. Se svými zatvrzelými srdci ztratili svou duchovnost. Ranění slepotou hledají beze světla a bez moudrosti. Všechna Má díla   b y l a   v ž d y   d á n a   p r o s t ý m   d ě t e m,   nikdy učencům! Má díla v jejích očích nevypadají spořádaně, ale to je tím, že se přirovnávají ke Mně. Od počátku časů jsem vás neopustil." (Dal mi pochopit, že znamení jsou nám dávána, aby nám připomněla Jeho přítomnost mezi námi, aby nás povzbudila.)
   "Vassulo, vzpomínáš si na farizeje?"
   Vassula:"Ano, Pane."
  Ježíš:"V jednu chvíli Mne obžalovali, že kážu proti Mojžíšovu zákonu. Jaký je v tom dnes rozdíl? Byl jsem obžalován, že všechno zpřevracím a porušuji jejich zákon. Dnešní obžaloby a nejistoty se velice blíží těm Farizejským. Dovol Mi říci ti, že ti, kdo napadají zjevení a poselství z Garabandalu Mě zraňují. Jsou to trny v Mém těle. Řekl jsem ti nedávno, že tě božskou silou uvedu do hloubi Mého krvácejícího těla. Řekl jsem ti, že prstem ukáži na ty, kdo Mě zraňují."(Ježíš mluví o poselství z 11.června. Když mi tehdy říkal,  že  je   n e b u d e   š e t ř i t,  nevěděla jsem, koho tím míní.)
  Ježíš:"Vassulo, přijdu v tichu noci. Hodina je blízko, nejsi sama. Zdá se, že svět zapomněl na Mou přítomnost. Jsem Bůh, ale kolik lidí na Mne myslí? Docela málo!"(Viděla jsem noc plnou hvězd, všechno zahaleno mlčením, ale za těmi hvězdami jsem cítila Boží oči nad námi.)
   "Zůstaň bdělá, neboť sestoupím v tichu noci. Připravil jsem Své plány dříve, než jsem tě stvořil, malé dítě. Chci tě pozvednout k Sobě a ukázat ti něco. Miluji věrnost, Vassulo, dám ti vidění a vyzvednu tě k Sobě. Chci ti ukázat, jak bude vypadat nebe."(Bylo mi ukázáno nebe. Podobalo se hvězdné noci, pak se změnilo. Vypadalo jako barvy na obraze, jako paleta malíře, ale jedna barva převládala nad ostatními:  č e r v e n á !  Byla sytá a stále jí přibývalo, jako kvasnic, které přetékají.)
   Ježíš:"vassulo, otevřu ti nebe a ukážu, co ještě žádné oko nevidělo. Poznala jsi to správně,  z ů s t a ň   v z h ů r u.  Budu nad tebou bdít, naslouchej Mi a piš: Od počátku jsem miloval Své tvorstvo. Stvořil jsem je ale také proto,  a b y   M ě   m i l o v a l o   a   u z n á v a l o   j a k o   s v é h o   B o h a.  Od počátku časů jsem posvětil všechno, co utvořily Mé ruce. Jsem Bůh Lásky.  J s e m   D u c h   v z n e š e n é   L á s k y !
   Tvorstvo, od počátku časů jsem lidstvu odsvědčil svou lásku, ale ukázal jsem jim i Svou spravedlnost. Pokaždé, když se tvorstvo bouřilo proti Mně a Mému zákonu, pokaždé se Mé Srdce zatvrdilo a bylo zarmouceno jejich zpupnými činy. Přišel jsem jim připomenout, že jsem Bůh Lásky  a  že  i   o n i   j s o u   d u c h o v é.  Přišel jsem, abych jim připomenul, že  na  z e m i   n e j s o u   n i c   n e ž   p r c h a v ý   s t í n,  stín  z  P R A C H U!  Mé první kapky vody, které na ně padnou, je odplaví, nezůstane po nich ani stopy!
   Vdechl jsem do nich Svůj dech tím, že jsem jim dal život.  A   s v ě t   M ě   n e p ř e s t a l   u r á ž e t.  Já ze své strany jsem jim nepřestal připomínat Svou existenci a to, jak moc je miluji.

                         K A L I C H   S P R A V E D L N O S T   J E   P L N Ý,   T V O R S T V O ! ! !

   Má spravedlnost na vás spočívá jako těžké břemeno! Spojte se a obraťte se ke Mně,  c t ě t e   M n e,  tvorstvo !  Když to budete konat, nadlehčím i Já břemeno Své spravedlnosti. Můj křik se rozléhá a otřásá celým nebem. Moji andělé se třesou před tím, co se stane! Jsem Bůh spravedlnosti a Mé oči už unavuje se stále dívat   n a   p o k r y t e c t v í,   b e z b o ž n o s t   a   n e m r a v n o s t ! ! !  Mé tvorstvo se ve svém úpadku stalo opakováním   S O D O M Y !  Otřesu  vámi Svou spravedlností, jako jsem otřásal Sodomity!
   V z b u ď   l í t o s t,  tvorstvo,  d ř í v e   n e ž   p ř i j d u !  Varoval jsem vás často, ale nepřijali jste Má naučení. Povolal jsem Své svaté, aby vás varovali, ale Má dcero,  o n i   z a v ř e l i   s v á   s r d c e !  Mé tvorstvo dává přednost životu ve smilstvu a rozkoších a ignoruje Mě! Dal jsem vám znamení, abych vás vyburcoval. Ale spíte hodinu za hodinou, rok za rokem. Vychoval jsem na zemi služebníky a učitele, aby vás poučili."
   Vassula:"Ale Pane, Tvoji služebníci a učitelé pracují, ale co mohou dělat, když masy jsou tak nepoddajné? Jsou bezmocní!"
   Ježíš:"Bezmocní? Měli vzbuzovat lítost, měli se vrátit ke Mně a litovat. Dával jsem jim znamení v toku času, ale odmítali je a tvrdili, že nejsou ode Mne. Varoval jsem je prostřednictvím ubohých a slabých duší, ale oni pochybovali o Mém slovu! Odmítli všechny tyto milosti a tím Mne zarmoutili! Ó lide, se srdcem z kamene! Lide s malou vírou! Kdybyste měli víc otevřená srdce, byl bych vám okamžitě přišel na pomoc! Vyburcoval jsem je z jejich spánku, ale jak často zavřeli oči a znovu do něho upadli! Rozprostřel jsem teď nad lidstvem Svou spravedlnost.  S k l í z í,  c o   z a s e l o.
   Vassulo, když Mě Mé kněžské duše přijmou a nebudou Mě popírat pak neuplatním Svou spravedlnost. Varoval jsem je, ale oni uchovávají Má varování v tajnosti. (Také třetí fatimské tajemství uveřejnili jen částečně!) Zdá se, že zapomněli na Mou všemohoucnost a na Má bohatství. Snaží se jen o jedno - o důkaz: budou věřit teprve,  a ž   u v i d í....Nestaví na Mých  p o ž e h n á n í c h,  a  to  Mě rmoutí.
   Tvorstvo! Tvorstvo, oživ Mou Církev, Vassulo, cti Mě. Čas je blízko, milovaná, přichází hodina, Láska se vrátí zpět jako Láska."
   Vassula:"Děkuji Ti, Pane."
   Ježíš:" Vassulo, Garabandal je pokračováním zázraků. Mezitím jsem dal mnoho jiných znamení. Napiš některé z nich: Lurdy, pak Fatima. Chci, abys teď napsala: Garabandal v San Sebastianu. Oslavuj Mě! Vzpomeň si, že jsem světlo světa!" (Najednou mi Ježíš připomněl sen, který se mi zdál minulou noc, a na který jsem zapomněla. Odpovídal vizi, kterou jsem měla předtím, ale ve snu to bylo ještě horší.)
   Ježíš:"Poslouchej: ukázal jsem ti ve snu tuto vizi, abych ti dal pocítit události. Ne,  n e n í   v ý c h o d i s k a !" (Vzpomínám si na onen červený předmět, který  se   k   n á m   b l í ž i l   z   n e b e   j a k o   o b r o v s k á   v l n a.  Pokoušela jsem se utéci a schovat se, i když jsem věděla, že to není možné.)
   Vassula:"Ale proč se nám to má stát, když nás miluješ? Proč?"
   Ježíš:"Jsem znám jako Bůh Lásky a stejně tak, jako   B ů h   S p r a v e d l n o s t i !"
   Vassula:"Co můžeme dělat, abychom to zastavili?"
   Ježíš:"Ode všech od vás se teď žádá  h o r l i v é   p o k á n í !  Spojte se a buďte zajedno. Milujte se navzájem, věřte ve Mne, věřte v Má božská díla, neboť jsem mezi vámi stále.
   Vassulo, udělej Mi radost a přijmi Mě. Chci, abys Mne následovala. Povedu tě  k   s e t k á n í   s e   M n o u   v e   s v a t o s t á n k u.  Přijmi Mne a požehnám ti. Miluji tě."(Ježíš mne volá, abych Ho opět přijala ve svatém přijímání.)
   Vassula:"Miluji Tě, Pane, a přijdu."
   Ježíš:"Má dcero, od této chvíle pochopíš, jak působím. Věř, Má Vassulo, neboť ti vdechnu mnohem více zjevení. Oddej se Mi cele a dej do sebe vtisknout Má slova. Pojď, Mé dítě, a pohlaď Mě." (Ježíš tím chce říci: pohladit Jeho velký obraz, který mám z Jeho pohřebního-turínského-plátna. Když rozjímám, mám ve zvyku položit ruku na Jeho obraz a hladit Jeho rány, jako bych chtěla odstranit stopy krve, abych Ho uklidnila.)
   Vassula:"Ano, Pane."
   Ježíš:"Vassulo, Má zjevení a zjevení Mé Matky v Garabandalu měla být prohlášena  z a   p r a v á !  Slyš Mne, Vassulo, pokaždé, když se Má Matka zjevila vyvoleným duším a osvítila je svou milostí(Panna Maria je prostřednicí všech milostí - viz zjevení v Rue du Bac.), stál jsem vedle ní, ale nikdo Mě neviděl. Často jsem se zjevil jako malé dítě, abych požehnal těm, kdo Mě oslavovali. Má dcero, přeji si, aby tato místa zjevení byla víc uctívána. Přeji si, aby Mne Svatý stolec uctil tím, že požehná těmto svatým místům. Chci tím říct, že nejen Lurdy a Fatima, ale i Garabandal. Přeji si, aby Můj Svatý stolec požehnal tomuto místu, aby bylo napraveno, co Mé kněžské duše, které Mě zranily, překroutily a falešně vysvětlovaly. Ať zanechají pochybností a ať zmizí zlořády páchané těmi, kdo se protivili zjevením."
   Vassula:"Pane, můj Bože, jak se to všechno dozví?"
   Ježíš:"Přenech Mi tento úkol, Vassulo. Najdu způsob, aby se to dověděli. Přeji si, aby pokaždé,  k d y ž   d á m   z n a m e n í   S v é   p ř í t o m n o s t i - ať  je jakkoli malé -, můj Svatý stolec   o s l a v i l   Mé  znamení tím, že mu požehná.
   C H C I,  A B Y   S E   S V Ě T   D O Z V Ě D Ě L   O   M É   P Ř Í T O M N O S T I,  O   M Ý C H   P O K L A D E C H,  O   M É M   M I L O S R D E N S T V Í   A   O   M Ý C H   B O Ž S K Ý C H   D Í L E C H !
   Přeji si, aby Můj Svatý stolec velkoryse   š í ř i l   z n a m e n í,   k t e r á   d á v á m,  abych   ž i v i l   s v ě t.  Chci, aby Má země byla úrodná. Chci, aby tyto pouště byly zavlaženy. Kdo zaleje Mou zahradu? Proč zanedbávají Mé květiny?"
   Vassula:"Milovaný Ježíši, jestli se nemýlím, trvalo sedm let, než byl potvrzen fatimský zázrak. Už předem vidím odpírání, kárání a těžkosti, než budou souhlasit."
   Ježíš:"Květino, nezarmucuj se, dovol, ať ti pomohu, Vassulo,  J á   v ž d y c k y   d o s á h n u   S v ý c h   c í l ů."


                                               C O    J E   "V A R O V Á N Í" ?

                            Rozhovor s vizionářkou Conchitou z Garabandalu:
   R: "Conchito, kdy jste se dověděla o "Varování" a od koho?"
   C:"Jediné, co si dobře pamatuji, je, že mi to řekla Panna Maria 1.ledna 1965."
   R:"Mohla byste nám zopakovat, co víte o varování?"
   C:"Na co si ještě nyní vzpomínám, je, že před zázrakem Bůh sešle varování, aby nás tak očistil a připravil na zázrak a abychom získali dostatek milostí k obrácení života k Bohu. Maria mi řekla, co bude varování obsahovat, ale neřekla mi datum. Já nejsem schopna vyjádřit, v čem bude spočívat, jenom jaké to více méně bude.
   Je to jev, který bude   v i d ě n   a   c í t ě n   v š e m i   a   v š u d e.  Vždycky uvádím jako příklad dvě hvězdy, které se srazí. Tento jev nezpůsobí hmotné škody,  ale   v y d ě s í   n á s,  protože v tutéž chvíli  u v i d í m e   s v o u   d u š i   a   z l o,   k t e r é   j s m e   s p á c h a l i!  Bude to jako agónie, kterou prožijeme, ale nezemřeme na ni: leda že někteří zemřou strachem a psychickým šokem nad tím, jak se uvidí! Ať mi Panna Maria odpustí, nevyjadřuji-li se náležitě, ale pokouším se, jak umím, vylíčit vám, čím toto varování bude."
   R:"Viděla jste to varování, nebo jste o něm slyšela?"
   C:"Panna Maria mi říkala, že se blíží."
   R:"Jestli bude varování trvat jen chvíli, zapamatují si ho lidé jako znamení od Boha? Nebude se jim zdát, že to byl jen sen nebo iluze?"
   C:"Já jsem nikdy neřekla, že varování bude trvat jenom krátkou chvíli. Řekla jsem, že i kdyby to byla jen chvíle, bude to velmi působivé a děsivé! Nikdo   n e b u d e   p o c h y b o v a t  o  tom, že vše   p o c h á z í   o d   B o h a,  a  ne  od lidí. Já, která vím, o co se jedná, se toho dne velice obávám."
   R:"Jednou jste řekla P.Andreu:'Až uvidíte varování, poznáte, že vstupujeme do konce našich časů.' Můžete nám vysvětlit, jak to máme chápat?"
   C:"Nejsvětější Panna nám řekla,  že   v a r o v á n í   a   z á z r a k   budou   p o s l e d n í   n a p o m e n u t í   či  veřejné znamení, které nám Bůh dá. Proto se domnívám, že po nich budeme blízko konce časů."(A trestů.)
   R:"Mohla byste lidem poradit, jak se mají připravit na tuto událost?"
   C:"Měli bychom být vždy připraveni, uchovávat si v duši pokoj a příliš se  n e p ř i p o u t á v a t   k   t o m u t o   s v ě t u.(Televize, mobily, počítače, auta - vše má být zničeno!) Místo toho musíme často myslet na to, že jsme tu proto,  abychom  dosáhli    s v a t o s t i    a    p ř i š l i    d o   n e b e !"


                                          Rozhovor s vizionářkou Mari-Loli:
   R:"Hovořili jste někdy s Conchitou o datu varování, u něhož znáte rok uskutečnění, a zázraku, jehož dobu zná zase ona? Řeknete nám přibližně, jak dlouhá doba uplyne mezi těmito dvěma událostmi, aby se lidé stačili připravit a popřípadě přijet na místo zázraku?"
   M-L:"Nikdy jsem s Conchitou nemluvila o těchto datech, Vím, že mezi varováním a zázrakem uplyne necelý rok."
   R:"Co se stane s letadly? Viděla jste je, nebo jste o nich slyšela?"
   M-L:"Nejsvětější Panna mi řekla, že se všechny stroje a motory zastaví."
   R:"Můžete lidem poradit, jak se na tuto událost mají připravit?"
   M-L:"Konat hodně pokání, přinášet oběti, nakolik je to možné denně navštěvovat Nejsvětější Svátost a každý den se modlit růženec."


                                     DŮLEŽITOST DĚNÍ V GARABANDALU: NEBE NÁS UČÍ.

                                                           O svatém přijímání.
  V Garabandalu probíhala především dosud v takovém počtu nezaznamenaná nádherná zjevení Panny Marie, naší Matky. Maria se nám chtěla představit právě jako naše Matka. Dala to pocítit a prožít také obyvatelům Garabandalu v té míře, aby byli schopni se těchto událostí účastnit. Maria však není naším cílem a ani to sama nevyhledává. Naše setkání s Ní by nás mělo povzbudit ke spasitelnému  O B R Á C E N Í   S E   K   J E Ž Í Š O V I   A   O P R A V D O V É M U    S E T K Á N Í   S   N Í M.
  Nepochopíme tajemství Garabandalu, neuvědomíme-li si jeho základní rozměr:"c e s t a   k   J e ž í š o v i   s k r z e   M a r i i".   Ovšem Ježíš je pro nás zvláštním způsobem přítomen v Eucharistii, v Nejsvětější Svátosti Oltářní. A tedy proto v Garabandalu od 18.června 1961, čili od samého počátku mimořádných událostí, se nevyskytlo zjevení nebo extáze bez spojení nebo odkazu na tuto nesmírnou přítomnost Pána v Eucharistii.
  Advokát z Palenci Don Luis Navas Carrillo, který přijížděl do Garabandalu dost často a velmi pozorně sledoval fakta, napsal ve svých poznámkách:"Dívky byly dotazovány, proč ve svých vytrženích tak často chodily do kostela, přestože věděly, že je zamčený, spontánně a upřímně odpověděly:'Protože se Panně Marii líbí, že se nacházíme poblíž místa, kde bydlí její Syn, Ježíš.' Zde opět nacházíme jeden z nepatrných, a přesto zcela základních požadavků prvního poselství, které objasňuje:

             "J E   T Ř E B A   Č A S T O   N A V Š T Ě V O V A T   N E J S V Ě T Ě J Š Í   S V Á T O S T."

  Eucharistie se neomezuje jenom na   r e á l n o u   a   u s t a v i č n o u   J e ž í š o v u   p ř í t o m n o s t    m e z i   n á m i,   J E   T O   T A K É   P Ř E D E V Š Í M   "C H L É B   Ž I V O T A",   kterým by se   d u š e   m ě l y   s y t i t !   Z toho důvodu také byla pozornost vizionářek velmi záhy upoutána na svaté přijímání. V něm totiž dochází k ničím nenahraditelnému, osobnímu setkání s Kristem Spasitelem."

  Ve středu po Velikonocích, 25.dubna, Maximina Gonzalezová napsala v dopise rodině Pifarréových, v němž nacházíme několik zajímavých informací. Píše:"Dívky už dávno neviděly anděla. Včera dlouho hovořily s Pannou Marií. Nerozuměli jsme jim, ale vypadaly, že mají velkou radost. Panna Maria jim slíbila, že je bude navštěvovat anděl a bude jim nosit svaté přijímání v ty dny, kdy není u nás mše svatá...To znamená, že ho budou vídat velmi často, protože mimo neděli tady máme mši svatou jen zřídkakdy. Dnes už jim anděl podal svaté přijímání v pět hodin ráno. Viděli jsme, jak vystrčily jazyk a potom, jak polykaly Hostii. Potom se modlily 6x Otčenáš, Zdrávas a Sláva Otci...Na závěr: Ať je veleben Ježíš v Nejsvětější Svátosti. Ať je Ježíš chválen a milován ode všech. Po celou dobu byly v extázi..."
  Vtírají se dvě otázky: proč takovýto nadpřirozený zásah, aby tyto děti, sice plné dobré vůle, ale nijak svaté, mohly přijímat Pána denně anebo téměř denně? Proč nebi záleží na tom, aby to bylo zrovna v době velikonoční?
  Conchita napsala ve svém deníku:"Na začátku zjevení nám anděl, svatý Michael, podával neproměněné hostie,   p r o t o ž e   j s m e   n e d o d r ž o v a l y   p ů s t...a  aby  nás  naučil přijímat...Toto trvalo po mnoho dní. Až jednou nám řekl, abychom zítra šly k borovicím, ale úplně na lačno. Když jsme přišly k borovicím, zjevil se nám anděl se zlatým cibóriem a řekl:'Dám vám svaté přijímání, ale tentokrát jsou hostie proměněné. Pomodlete se "Vyznávám se"..' Udělaly jsme to. Pak nám dal svaté přijímání. Potom nás požádal, abychom vykonaly díkučinění a pomodlily se s ním "Duše Kristova..." To jsme také udělaly. Řekl:'Zítra vám jej také donesu' a odešel. Anděl nám uděloval svaté přijímání po dlouhou dobu."
 
  Zdá se, že první přijímání z rukou anděla se odehrálo na začátku července 1961. Po delší době tyto jevy ustaly na začátku podzimu, v říjnu 1961. Jak si tedy máme vysvětlit návrat k eucharistické horlivosti v době velikonoční v roce 1962? Tato svatá a radostná doba se vyznačuje dvěma znaky: za prvé se prodlužují oslavy Ježíšova vítězství nad smrtí - Jeho Vzkříšení;
  za druhé Církev touží přivést věřící k co nejplnějšímu zapojení se do tohoto tajemství skrze přijetí svátostného Krista. Pán tak opravdu uskutečňuje a činí trvalou svou oběť za nás "jako Beránek Boží, který snímá hříchy světa". Proto povinnost křesťana přijímat Nejsvětější Svátost nejméně jednou do roka má hluboký smysl. Také příslib dívkám během extází ve velikonoční úterý má nesmírný dopad:"Anděl bude nyní přicházet, aby vám podával svaté přijímání ve všech dnech, kdy ve vesnici nebude mše svatá."
  Záznamy faráře Dona Valentina, často obsahují zprávy o záhadných přijímáních prostřednictvím anděla. Garabandalské události na jaře 1962 by se daly charakterizovat jako plynulé přecházení  od   m a r i á n s k é   k   e u c h a r i s t i c k é   ú c t ě   a  naopak. Velmi příznačná je farářova poznámka z 12.května:"V osm ráno se Conchita jako obvykle šla s matkou a dalšími lidmi pomodlit růženec na Calleji. Pomodlila se ho v normálním stavu. Poté se přiblížila ke dveřím kostela, tam upadla do extáze a modlila se "vyznávám se.."atd. Po díkůvzdání procitla ze stavu extáze. Říká, že jí anděl přinesl svaté přijímání. Vše trvalo přibližně čtvrt hodiny."
  Na další den, 13.května připadalo 45.výročí fatimských zjevení. Z poznámek Dona Valentina víme, že bylo velmi ošklivé počasí. Pršelo a padaly kroupy. Večer, již za soumraku, Jacinta a Loli upadly do extáze. V dešti a krupobití prošli vesnicí, zpívaly písně a modlily se. Zašly do domu Jeronyma, který minulý den zemřel. Zůstaly tam delší čas  a   m o d l i l y   s e   spolu  s  přítomnými  z a   z e m ř e l é   i   ž i v é   č l e n y   rodiny. Potom se vydaly k borovicím a tam se pomodlily růženec. Dolů do vsi sestoupily pozpátku.
  Toto noční bdění se už dost protahovalo. Kolem půlnoci Conchita odešla v extázi z domu a obešla uličky obce. Modlila se růženec  a   d á v a l a   k   p o l í b e n í   k ř í ž.  Nestávalo se často, že by základní  p ř á n í   z   F a t i m y:"Č i ň t e   p o k á n í,   m o d l e t e   s e,  p r o s t e   o   o d p u š t ě n í   p r o   h ř í š n í k y.." nacházelo tak příznivou odezvu. Během následujících dnů v Garabandalu se lidé modlili ještě mnohokrát růženec, tím spíše, že byl mariánský měsíc. Četná byla i "mimořádná" svatá přijímání, protože pokračovala doba velikonoční. Je nutné učinit několik poznámek k těmto mimořádným garabandalským svatým přijímáním z andělových rukou. Zpočátku vyvolávala značné kontroverze. Samotná Conchita o tom napsala:"Když jsme o tom říkaly lidem, někteří nám nevěřili, zvláště kněží, kteří prohlašovali, že anděl nemůže proměňovat. Ptaly jsme se na to potom anděla. On nám vysvětlil, že bral již proměněné hostie ze svatostánku v kostele. (Nenosil je z nebe.) Řekli jsme to lidem, ale někteří stejně pochybovali dál." (Totéž bylo vytýkáno zprávám o andělovi přinášejícím svaté přijímání dětem ve Fatimě.)

                                      Anděl učí dívky, jak správně a s úctou přijímat.
  Přijímání Nejsvětější Svátosti z rukou anděla se někdy stávalo příležitostí k vyučování dívek. Jacinta nikdy nezapomene na to, co se událo na začátku. Jednou klečela mezi dvěma dalšími dívkami, připravena přijmout Pána Ježíše. Všimla si, že ji anděl vynechal. Se slzami v očích na něj tázavě pohleděla a dostala odpověď, že jí anděl upřel svaté přijímání kvůli jízlivosti, které se dopustila vůči mamince. "Nepodával mi svaté přijímání tak dlouho, dokud jsem se nevyzpovídala." (Čtvrté Boží přikázání z Desatera je: Cti otce svého i matku svou...)
  Co se týče rituálu, drželi se platných pokynů pro udělování svatého přijímání mimo mši svatou. Ráno na lačno: anděl nejprve vyzval dívky ke krátkému zamyšlení nad tím,  K o h o   z a   c h v í l i   p ř i j m o u..., potom následovala   k a j í c í   s e   m o d l i d b a  "Vyznávám  se"... k očištění duše  a  teprve pak přijímaly Eucharistii. Nakonec anděl vyžadoval  d í k ů v z d á n í,   které končilo zbožnou recitací "Duše Kristova",  aby se moc rychle nerozešly. Vše trvalo zpravidla čtvrt hodiny.
  Samozřejmě že andělova činnost byla pouze podpůrná: ten jakožto "mimořádný udělovatel", zastupoval nepřítomného kněze, "řádného udělovatele", normálně podávajícího svatá přijímání. Jenomže v Garabandalu byla tato nepřítomnost kněze velmi častá. Farář bydlel v Cosio a mše sloužil tam. Když byla ve všední dny sloužena mše svatá, dívky se nemohly účastnit kvůli rozvrhu hodin ve škole.
  A také tato podávání svaté hostie měla vliv na odchylky v podávání hostie, které se už rozšiřovaly po celém světě. Garabandal opět uvedl vše na pravou míru.

                                                               Zázrak s hostií.
  Conchita píše ve svém deníku:"Poněvadž jsme velmi naléhaly na Pannu Marii i na anděla, aby udělali zázrak, 22.června, když jsem měla obdržet svaté přijímání z rukou anděla, řekl mi:'Učiním zázrak - ne já, nýbrž Bůh skrze tebe a mne. Když ti podám svaté přijímání, bude vidět hostie na tvém jazyku.' Divila jsem se:'Vždyť když mi dáváš svaté přijímání, hostie je moc dobře vidět.' On mi na to řekl, že tomu tak není, že lidé hostii nevidí, když ji přijímáme, ale v den zázraku ji uvidí."
  Conchita datum zázraku nemohla prozradit hned. Bylo třeba několik dnů počkat. Když už mohla tajemství vyjevit, nejdříve se s ním svěřila třem svým družkám, pak, za jejich souhlasu, asturijskému knězi Donu José Ramonovi de la Riva. Řekla o tom ve vsi a poslala telegramy:"Anděl mi řekl, že 18.července bude vidět hostie na mém jazyku, když budu přijímat Nejsvětější Svátost." Jedním z adresátů byl doktor Ortiz ze Santanderu, který přijel do Garabandalu. Kněz ze Santanderu,Don Francisco Odriozola, nevzal pozvání vůbec na vědomí. V té době byl nejvlivnějším členem biskupské komise, která den ze dne zaujímala odmítavější stanovisko vůči garabandalským událostem.
  18.července byla středa. Od neděle se sjížděli lidé, toužící se stát svědky zázraku. Byl mezi nimi i Don Luis Navas Carrillo, který zapisoval události oněch dnů. Podivil se, že pro ně neexistují žádné úlevy v domácích pracích. "Vzpomínám si, že jsme jednou šli spát po východě slunce, kolem šesté hodiny. Marie Dolores byla v kostele již na desátou, aby se mohla účastnit mše svaté. O něco později jsem ji viděl, jak mnohokrát šlapala cestu od louky k domu. Její ramena se ztrácela pod obrovským nákladem trávy, kterou nesla."
  Během 17.července se sjížděla mračna aut. Domy se naplňovaly víc a víc. Nebylo jednoduché najít nocleh. Opět nezbývalo než otevřít stodoly, aby si všichni mohli trochu odpočinout.
  18.července byl dvojí svátek: pro návštěvníky, protože se těšili na účast při zázračné události, a pak pro obyvatele vesničky. Byla to jejich poutní slavnost tamějšího farního kostela. Dopoledne byla v kostele sloužena zpívaná mše svatá, celebrovaná spolu s jáhnem a subdiakonem, jak tomu bývalo, než koncil nezavedl liturgické změny. "Byla to krásná podívaná", píše pan Navas,"když tolik lidí, zvláště cizích, přistupovalo ke svatému přijímání. Musely se vícekrát lámat hostie, aby se na každého dostala alespoň maličká část."
  Když se blížila noc a nic se nedělo, část hostů začala opouštět vesnici. Ti, kteří zůstali, se přesunuli kolem Conchitina domu a okolí. Ona sama dělala dojem jistý a plný důvěry. Kolem však vládl neklid a nervozita. "Konečně pozdě v noci se mi zjevil anděl", píše Conchita ve své deníku,"zůstal se mnou chvíli a tak jako v jiných dnech mi řekl, ať se pomodlím "Vyznávám se.." a pomyslím na TOHO, kterého přijmu. Udělala jsem to. Potom mi podal svaté přijímání a nechal mě pomodlit se "Duše Kristova", učinit díkůvzdání a zůstat s jazykem venku se Svatou hostií až do chvíle, kdy on odejde a přijde Panna Maria...Tak jsem to udělala." Dívka si myslela, že vše proběhlo doma a že nemusela vycházet ven. Ve skutečnosti tuto scénu pozorovali lidé venku. Paní Ortizová dosvědčuje:"Viděla jsem, jak sestoupila po schodech, s hlavou zvrácenou dozadu, s rukama složenýma na hrudi, s pootevřenými ústy a s výrazem opravdu úžasného štěstí v obličeji." Conchita vyšla v extázi ven. Kolem ní se tlačili lidé. Její silný bratr Miguel a zavalitý Pepe Diez se postavili vedle ní, aby ji chránili. Za zatáčkou na ulici padla na kolena, otevřela ústa a vystrčila jazyk, aby přijala Nejsvětější Svátost a...Je to skutečnost nesporná a nepopiratelná, potvrzena četnými svědky, že na jazyku byla chvíli vidět bílá hostie. Toto místo bylo dostatečně osvětleno desítkami baterek, a tak se nehledě na noční tmu podařilo udělat několik fotografií.
  Po svatém přijímání dívka začala extatický pochod s první zastávkou na Caleji, kde hlouček lidí čekal na zázrak. Mezi nimi byl i advokát Don Luis Navas. Odtud Conchita pozpátku sestoupila do vesnice, dvakrát se přiblížila ke kostelu. Při procházení uličkami se pomodlila růženec a dala Panně Marii políbit mnoho předmětů, které jí byly podány, nakonec zazpívala Salve Regina a zamířila domů. Tam přišla k sobě a paní Ortizová se jí hned ptala:"To jsi ráda, Conchito, viď? Konečně se stal zázrak."  "Ano, ale Panna Maria mi řekla, že mnozí, i když uvidí, neuvěří."
  A taky že ano. Santanderská biskupská komise, z níž se ani jeden člen neobtěžoval přijet a na vlastní oči se podívat a ověřit si to, co se tam dělo, okamžitě usoudila, že se nic neodehrálo a to, o čem hovořili svědkové, přičetli sugesci, halucinaci nebo davové histerii. Dokonce před nezvratným důkazem - působivou fotografií - se komise přidržela hypotézy  o  n e h o r á z n é m   p o d v o d u.  Podle nich Conchita s něčí pomocí předem proradně připravila to, co potom ukázala na jazyku.

                                             Dvě svědectví o radosti a zoufalství.
  Avšak svědectví těch, kteří se v rozhodujícím okamžiku nacházeli nejblíž dívky, nutí k uctivému mlčení. Dva muži, kteří přicestovali z velké dálky, Don Alejandro Damians z Barcelony a francouzský lékař z Paříže, doktor Caux, měli hluboké osobní prožitky, když viděli v noci zázrak s hostií objevující se na Conchitině jazyku. Tyto dojmy zajisté nadlouho předstihly všechny ostatní. Uvedu pouze několik bodů z dlouhého svědectví pana Damianse:
  "Podotýkám, že krátce před půlnocí se rozplynuly mraky, které až dosud zastíraly nebe. Vyjasnilo se a začalo svítit spolu s měsícem závratné množství velice jasných hvězd. Při tomto osvětlení a díky spoustě baterek, které ozařovaly ulici, jsem měl možnost vidět Conchitu s otevřenými ústy a jazykem vystrčeným tak, jak to zpravidla dělají lidé při svatém přijímání. Dívka činila dojem krásnější než kdykoli jindy. Její gesta a chování byly plny mysticismu, děsivého i dojemného zároveň. Najednou - nevím, jak se to stalo - bez nejpatrnější proměny v Conchitině postoji a chování se na jejím jazyku objevila Svatá hostie. Stěží popíši, co jsem v tom okamžiku prožíval, stejně jako sotva předám svá současná vnitřní hnutí, když na tamty události vzpomínám. Chvěje se mi srdce a hrdlo se mi svírá vzrušením, nejsem sto zabránit slzám, které se mi hrnou do očí. Nevnímal jsem čas a jenom jako ve snu si vybavuji hlasy..."
  A copak se stalo doktoru Cauxovi? Příští rok na svátek Nanebevzetí Panny Marie, 15.srpna 1963, se tito dva muži opět setkali v Garabandalu a natočili rozhovor, který byl následovně se všemi podrobnostmi zaznamenán. Zde cituji  nejdůležitější úryvky:
  Pan Damians:"To, co jsem prožil ve svém nitru, nikdy nebudu schopen popsat."
  Dr.Caux:"Řekněte mi, díval jste se pozorně po celou dobu?"
  Pan Damians:"Ano. Od té doby, kdy jsem se postavil vedle té dívky, neodvrátil jsem od ní zrak a můžu přísahat na to, že jsem měl oči upřeny stále na její jazyk. Viděl jsem, jak se na něm formuje bílá hostie s rychlostí nezachytitelnou lidskému zraku.Byl jsem překvapen, neschopný slova pro vzrušení a dojetí! Aniž bych si uvědomil, co dělám, sáhl jsem po své kameře a podařilo se mi nafilmovat poslední vteřiny zázraku. Štěstí, které jsem tehdy zakoušel, bych v žádném případě nevyměnil ani za miliony peset a za nic na světě. Radost byla tak intenzivní a tak hluboká, že ji nedokážu nikomu vysvětlit, s nikým se o ni podělit. Bylo to něco naprosto nevídaného! Vzdal bych se za to života. Po tom, co jsem uviděl, jsem nebyl schopen následovat dívku v extázi ani doprovázet moji ženu či kohokoli jiného. Mohl jsem se pouze skrýt v koutě a mlčky o samotě plakat."
  Dr.Caux:"To rád slyším! Opravdu. Zbývají mi však ještě dvě veci, o kterých bych chtěl vědet něco víc: Proč vaše radost byla tak velká a zda jste byl tenkrát  ve   s t a v u   m i l o s t i (po svaté zpovědi). Odpusťte mi mou indiskrétnost."
  Pan Damians:"Rád vám odpovím. Byl jsem ve stavu milosti posvěcující (zpověď i svaté přijímání), a důvodem mého hlubokého dojetí nebyl samotný zázrak ani fakt, že jsem viděl dítě s bílou hostií na jazyku. Prozradím vám něco nesmírného. PROŽIL JSEM A POCÍTIL JSEM SKUTEČNOST   P Ř E B Ý V Á N Í   V   P Ř Í T O M N O S T I   Ž I V É H O   A   P R A V É H O   B O H A.  To se nedá srovnat s ničím na světě. Jestli si Bůh přeje, abych spatřil předpovězený zázrak, budu nadšen, ale pokud ne, jak bych vám to vysvětlil? Myslím si, že nic ve mně nevyvolá dojem podobný tomu, co jsem zažil, když jsem "JEJ VIDĚL" v tomto velkém okamžiku mého života."
  Dr.Caux:"Ani nevíte, jakou mi děláte radost a zároveň bolest. Prožíval jsem totéž, ale v opačném pořadí. Připravil jsem si všechno na to, abych událost zfilmoval. Vše bylo nachystáno jako nikdy...a zbytečně! Nic jsem nemohl natočit. Teprve v poslední chvíli, v posledním zlomku vteřiny se mi podařilo zahlédnout hostii, která už mizela, když ji dívka polykala. V témže okamžiku jsem pocítil   s t r a š n o u   b o l e s t,  která mě svírala: B O L E S T   Z T R A C E N É H O   B O H A - BOHA, KTERÉHO JSEM PŘIŠEL SPATŘIT, A   V I D Ě L   J S E M,   J A K   S E   N E N Á V R A T N Ě   V Z D A L U J E !  Až tehdy jsem si uvědomil, že jsem byl ve stavu   t ě ž k é h o   h ř í c h u !  Plakal jsem tak jako vy, ale bolestí! Pochopil jsem, čím je doopravdy hřích a peklo. Moje žena se mě snažila bezvýsledně utěšit. Neuměl jsem jí nic vysvětlit, ona by to ani nepochopila. Tento zážitek byl příliš bolestivý na to, aby mohl být sdělen a aby přišla útěcha. Během té noci v Garabandalu jsem měl dojem, že se mi lidé vyhýbali, jakoby viděli můj hřích! Nyní vím, kdo je Bůh a co je peklo: Je to neschopnost vidět Ho. Poznání "Pekla" mě nutká k tomu, abych se pokoušel zacloumat se světem, co se stalo a co se má stát, aby  b y l y   d u š e   z a c h r á n ě n y !
  Moji příbuzní nejdříve prohlašovali, že jsem se zbláznil, teď už změnili názor. Avšak vás ujišťuji, že mi na mínění lidí pramálo záleží.  J E D I N Ě   B Ů H   J E   P O D S T A T N Ý !"
  V dopise z dubna 1970 baronka Marie-Tereza de Pelletier z Glatingy mi napsala:"Jednou večer v Paříži se nám doktor Caux přiznal, co pocítil oné noci v Garabandalu. Prohlásil, že přesně v okamžiku zázraku prožil něco, co přesahuje vyjadřovací schopnosti lidské řeči: měl  z á ž i t e k   z t r á t y   B o h a,  opravdového  pekelného utrpení! Přitom se ho zmocnila   h r ů z a   vyplývající z  j e h o   t ě ž k é h o   h ř í c h u.  'Modlete se za mě', řekl mi, 'abych se už nikdy nedopustil těžkého hříchu, protože jsem poznal jeho děsivý rozměr!' "
  Domnívám se, že tato stránka historie Garabandalu, ať už zkoumaná z jakéhokoli hlediska, má velkou hodnotu. ze stručných zápisků Dona Valentina se dozvídáme:
  Mystická přijímání dívek o nich napsal:"Zpravidla extáze netrvá dlouho, ale je velmi působivá.   D í v k a   p a d á   n a   k o l e n a. (Zdá se, že nebe není nakloněno v žádném případě tomu, aby bylo dovoleno přijímání Nejsvětější Svátosti vestoje, natož pak na ruku, jak to bylo zavedeno i u nás pro zahraniční hosty a zvrhlo se to opravdu dokonale. A lidé si neuvědomují, že dělají něco špatného, protože jim to kněží nevysvětlili. Ostatně si to každý přečte v dalším Božím poselství o hříších, za které budeme souzeni.) Velmi potichu se modlí "Vyznávám se...", křižuje se a spíná ruce na prsou, natahuje jazyk a polyká něco neviditelného, zase se křižuje, modlí se potichoučku "Duše Kristova, posvěť mě.." - nikdy na to nezapomene. Opět se pokřižuje a okamžitě přichází k sobě. Zdá se, že modlitby po svatém přijímání se modlí sám anděl. Děti se postí vždy až do přijímání. Je  to   p ů s t  podle dávných zásad, to  znamená   n i c   n e j e d í   a n i   n e p i j í   o d   p ů l n o c i."

                                           A svět nedbá varování a je čím dál horší...
  Po skončení zjevení líčí atmosféru v Garabandalu "L' Étoile dans la Montagne, kterou napsal páter M.Laffineur, dominikán a zapálený apoštol Garabandalu.:"Nedorozumění, dohadování, kritické poznámky, pochybnosti, nedůvěra, urážky adresované nebeskému Hostu, závist, nevraživost a zároveň všemi lépe či hůře maskované podvědomé očekávání předpovězeného setkání. Jinými slovy: Uvidíme, co se stane, když jsme po dva roky nic neviděli."
  Odpoledne 1.ledna 1965 se conchita vydala k borovicím a tam opět prožila zjevení. Její extáze si všimli dva malí pasáčkové a zvěst, kterou přinesli, si obyvatelé neprodleně předávali od domu k domu. Byli samozřejmě překvapeni, neboť za několik měsíců si již odvykli podívané na dívky ve stavech vytržení.
  Podle jejích vlastních slov, jimiž Conchita popsala událost nejprve ústně tetě Maximině a později písemně páteru Laffineurovi, během této extáze na první den roku znovu viděla Pannu Marii, která jí předala velmi důležité prorocké poselství:"Nevím, zda znovu začnou zjevení pro mě nebo pro všechny čtyři. Panna Maria přijde určitě s novým poselstvím - řekla mi, že minulé nevzal nikdo příliš vážně. Proto Panna Maria předá poslední poselství." V prorockém vzkazu, který dívka obdržela se hovořilo o varování, jež Bůh sešle světu! Zpráva se dostala k mnoha lidem jak ve Španělsku, tak za hranicemi této země: 18.června bude další poselství archanděla Michaela. Tak už 17.června přijelo do Garabandalu plno Francouzů, Italů, Angličanů i Američanů a zástupců z mnoha dalších zemí. Přijelo také mnoho novinářů i rozhlasoví zpravodajové a reportéři NODO a italské televize. Od tří hodin odpoledne čekal dav ukázněně a zbožně na zjevení u Conchitina domu. V deset hodin večer kněz od dveří jménem Conchity zavelel, aby se všichni přemístili na Calleji, na místo nazývané Cuadro. Zástup se okamžitě pohnul a poslušně následoval jeho pokyn. Začaly se modlit dva chóry: španělský se střídal s francouzským. Modlili se pod klenbou nebe posetého miliardami hvězd. Nakonec přišlo to, na co všichni čekali. Podle dopisovatele katalánského deníku "Poch Solera"  Conchita se spolu s několika kněžími, obstoupena sedmi muži veřejné policie, blížila po Calleji v normálním stavu. Šla důstojně a pevně, aniž by odvracela zrak oslepovaný fotoblesky. Jakmile se ocitla na označeném místě, klesla na kolena přímo na kamení, které pokrývalo cestu a začala extáze.
  Ve světle stovek baterek a několika reflektorů kameramanů bylo vidět, jak se její tvář měnila. Zpočátku se usmívala, ale vzápětí..."Úplně jsem se vyděsil, když jsem viděl, že pláče, že pláče, tak, jako nikdy předtím." Napsal P.Luna ze Saragossy. "Z jejích očí kanuly obrovské slzy a slyšel jsem, jak říkala hlasem přerušovaným hlubokými vzdechy:'Ne, ne...ještě ne...odpuštění...milosrdenství!' A potom strašně ustaraně:'Kněží? Biskupové?..' "
  Nazítří byly písemně zveřejněny hlavní body poselství, předaného svatým archandělem Michaelem. Archanděl řekl:"Jelikož jste nenaplnili a nevzali dostatečně na vědomí moje poselství z 18.října, chci říct, že toto poselství je již poslední.
  D Ř Í V E   S E   K A L I C H   B O Ž Í H O   H N Ě V U   P L N I L,   N Y N Í   P Ř E T É K Á !  MNOZÍ KNĚŽÍ, BISKUPOVÉ A KARDINÁLOVÉ  J D O U   P O   C E S T Ě   D O   Z Á H U B Y   A  STRHÁVAJÍ ZA SEBOU   M N O H O   D U Š Í !   S T Á L E   M E N Š Í   V Ý Z N A M   S E   P Ř I K L Á D Á   E U C H A R I S T I I ! 
  Musíte se vynasnažit tím, že se stanete  l e p š í m i,  abyste se   v y h n u l i   B o ž í m u   h n ě v u,  který na vás doléhá. Odpustí vám, poprosíte-li ho upřímně za odpuštění. Já, vaše Matka vám chci říci,  a b y s t e   s e   p o l e p š i l i !

                          Ž I J E T E   V   D O B Ě   P O S L E D N Í C H   V A R O V Á N Í ! ! !

  Velmi vás miluji a nepřeji si vaše zavržení.  P r o s t e   n á s   u p ř í m n ě,  a  my  vás vyslyšíme.  M Ě L I   B Y S T E   S E   V Í C E   P O S V Ě C O V A T.  Rozjímejte Ježíšovo umučení."
  Poselství není dlouhé, ale velmi obsažné.  Č l o v ě k,   k t e r ý   j e   č t e   z   p o u h é   z v ě d a v o s t i,  si z něho nic neodnese.  J E   T Ř E B A   O   N Ě M   M E D I T O V A T !  Nacházíme v něm:
  1. Pravdu o katastrofálním morálním a duchovním stavu světa .
  2. Varování před tím, co nám hrozí, nezměníme-li se.
  3. Napomenutí, abychom se polepšili,   d o k u d   j e   č a s !
  Reakce na události z 18.října byly různorodé. Mnohým se potvrdily jejich předtuchy. Jiní byli spasitelně pohnuti a začali měnit svůj život. Lidé s negativními postoji a skeptici nadále pochybovali, popírali je a bojovali proti všemu, co se zjevením souviselo, ostatně jako to činili již dříve.
  Věta:"Mnozí kněží jdou po cestě záhuby" vyvolala v některých církevních kruzích bouři. Santanderský biskup potvrdil své stanovisko ve čtvrté nótě, že ani učení, ani duchovní rady, šířící se z Garabandalu mezi věřící, neobsahují nic,  c o   b y   s i   z a s l o u ž i l o   o d s o u z e n í   c í r k v e.

                                                   Poslední rozloučení.
  Situace se změnila: čtyři vizionářky neměly důvod, proč nadále setrvávat v rodné vesnici. Nemohly již očekávat nezvyklé zásahy nebe. Musely žít jako ostatní, přemýšlet o své budoucnosti, o konkrétním naplnění svého osudu. Všechny, kromě Mari-Cruz uvažovaly o zasvěcení se Bohu a řeholním životě. Conchita řekla otci Laffineurovi:"Moje družky a já jsme myslely na řeholní život od prvních zjevení. Žádnému knězi se nepodařilo nám to rozmluvit. Až odejdeme z vesnice, vzniknou tu ty nejlepší podmínky na poutě do Garabandalu: lidé sem budou jezdit výhradně kvůli Panně Marii a ne za námi."
  30.září 1965 dvě přítelkyně, Loli a Jacinta, odjely do Saragossy. Tamnější kněz P.Luna jim zajistil bezplatné ubytování na internátě, který vedou Milosrdné sestry sv.Anny v aragonském městě Borja. Poprvé opouštěly rodnou vesnici. Během cesty Loli promáčela slzami dva kapesníky. Také Conchita slzela, když vyprovázela své přítelkyně. Do poslední chvíle věřila, že odejde s nimi a bude se hlásit u Karmelitek misionářek v Pampelunu. Ale její matka Anicete trvala neústupně na tom, aby otec vzal Conchitu do Říma, kde jak se rodiče domnívali, by její žádosti vyhověli spíš než v Santanderu. Diecéze se totiž zrovna ujal nový biskup, Don Vincente Puchol Montis, známý "jako velký nepřítel zjevení". Podle mínění P. Laffineura nebyl biskup nepřítelem pouze Garabandalu, nýbrž   n e v ě ř i l   ani   v   L u r d y   a   F a t i m u.  Ve snaze definitivně uzavřít "kauzu Garabandal" dohnal v srpnu 1966 svými výslechy dívky k tomu, že podepsaly prohlášení o nepravosti zjevení. Víme však, že přes bázeň před biskupem jejich rodiče odmítli podepsat. Conchita po sedmihodinovém výslechu prohlásila:"Excelence, už si nepamatuji, zda jsem viděla Pannu Marii, ale můj Deník, kde jsem všechno vylíčila, je pravdivý a poselství také." Dívkám bylo důrazně přikázáno, aby o rozhovorech s biskupem mlčely. 17.března biskup Puchol zveřejnil prohlášení:"Nebyla žádná zjevení Panny Marie ani svatého Archanděla Michaela...Nebylo žádné poselství...Všechny události lze vysvětlit přirozeně..."
  Cesta do Říma se plánovala na první polovinu září, ale sešlo z ní na inervenci santanderského ordinariátu v římské kurii. Proto se oddálila na dobu neurčitou. Tak začaly pro Conchitu dlouhé týdny a měsíce čekání. Tísnila ji samota a nedočkavost. Neměla u koho hledat duchovní radu a pomoc. Někdy vnímala démona, který kolem ní kroužil. Temnoty a vnitřní bolest nebyly u ní jevy nikterak ojedinělé.
  30.října, poslední sobotu růžencového měsíce, šla Conchita do místního kostela navštívit jako obyčejně Pána Ježíše v Nejsvětější Svátosti. Pohroužena do meditace zaslechla vnitřní hlas, v jehož původu se nemohla mýlit: Panna Maria jí chtěla jednak donést účinnou útěchu v utrpení a jednak jí oznámit datum dalšího setkání."V sobotu 13.listopadu přijď k borovicím, tam mě znovu uvidíš. Přines mnoho náboženských předmětů - políbím je a ty je rozdáš. Můj Syn pak díky nim učiní zázraky."
  Ve stanovený den se od rána z nebe řinuly potoky vody. Conchita se nenápadně vytratila z domu a zamířila k borovicím. Píše o tom:"Pršelo...Když jsem sama s námahou stoupala na kopec, velmi jsem litovala svých hříchů a slibovala jsem, že se jich už nikdy nedopustím. Bylo mi úzko z toho, že stanu před Matkou Boží, která kvůli hříchu tolik trpí. Ty moje jsou asi o tolik větší, že jsem měla možnost Ji vidět. Když jsem se přiblížila k borovicím, sáhla jsem pro donešené růžence. (Nějaký francouzský poutník v Lurdech měl vnuknutí, poslat jí 100 růženců. Zásilka došla zrovna včas.) Ještě jsem je nestačila vyndat, když jsem uslyšela moc mírný a čistý hlas, tolik se lišící od ostatních, který mne volal jménem. V tu chvíli jsem si všimla Panny Marie s malým Ježíškem v náručí. Dostavila se oblečena jako vždy a krásně se usmívala. Řekla jsem:'Přinesla jsem růžence k políbení.' Ona mi odpověděla:'Vidím.' Měla jsem v ústech žvýkačku.'Conchito, pročpak ji nezahodíš a neobětuješ to k větší slávě mého Syna?' Zahanbena jsem ji zahodila na zem. A ona pokračovala:'Zapamatuj si to, co jsem ti říkala ve tvůj svátek, že budeš na zemi mnoho trpět...nyní ti to znovu opakuji. Důvěřuj nám.  V Š E C H N O   O B Ě T U J   N A Š I M   S R D C Í M   P R O   D O B R O   T V Ý C H   B R A T Ř Í,  a  tehdy budeš cítit naši blízkost.'  Řekla jsem:'Vůbec si nezasloužím, Maminko, takové množství milostí, kterých se mi od vás dostalo. A ještě přicházíte, abyste mi ulehčili ten maličký kříž, který právě nesu.' - 'Conchito,  JÁ NEPŘICHÁZÍM JENOM K TOBĚ, ALE KE VŠEM SVÝM DĚTEM,  P R O T O Ž E   J E   T O U Ž Í M   P Ř I T Á H N O U T   K   N A Š I M   S R D C Í M...A teď mi dej k políbení všechno, co jsi přinesla.' Udělala jsem to. Když Panna Maria všechny ty věci políbila, řekla mi:'Díky tomu polibku, který jsem na těchto předmětem zanechala, je můj Syn použije, aby vykonal zázraky. Rozdej je.'
  Dále Panna Maria věnovala pozornost prosbám a dotazům, které jí vzkázali po Conchitě lidé - a zvolala se srdečnou něhou:'Říkej mi o mých dětech! Mám je všechny ukryty pod svým pláštěm. Víš, Conchito, proč jsem ti 18.června nepřišla osobně předat poselství pro svět?  P o n ě v a d ž   m ě   v e l i c e   b o l e l o,  že je třeba vám tyto věci říkat.  P Ř E S T O   O   T O M   M U S Í T E   V Ě D Ě T   P R O   V A Š E   V L A S T N Í   D O B R O !  Naplníte-li poselství, bude to k Boží oslavě.  Velmi vás miluji.  Horoucně  toužím  po  tom,  A B Y S T E   B Y L I   S P A S E N I   A   S H R O M Á Ž D I L I   S E   V Š I C H N I   Z D E,   V   N E B I,  KOLEM  OTCE,  SYNA  A  DUCHA SVATÉHO. Conchito, odpovíš na naši výzvu?' - 'Kdybych Tě viděla pořád, tak ano, ale když ne...nevím, jsem moc zlá.' - 'Udělej vše, na co stačíš, a my ti pomůžeme, stejně jako Loli, Jacintě a Mari-Cruz.
  Conchito, musíš častěji navštěvovat mého Syna ve svatostánku. Proč se necháváš přemoci leností a nejdeš k němu?  O N   N A   V Á S   Č E K Á   V E   D N E   V   N O C I !'  Nastalo ticho, jak na mě ta výčitka zapůsobila. Nakonec jsem vykřikla:'Och, jsem tak šťastna, když vás vidím! Proč si mě už, maminko, nevezmeš s sebou?' - 'Nezapomínej na to, co jsem ti řekla v den tvého svátku:  K D Y Ž   P Ř E D S T O U P Í Š   P Ř E D   B O H A,   M Ě L A   B Y S   M U   U K Á Z A T   R U C E   P L N É   D O B R Ý C H    S K U T K Ů,   K T E R É   J S I   U Č I N I L A   P R O   S V É   B L I Ž N Í   a  ke  slávě  samotného Boha...Nyní jsou ještě prázdné.'
  Připadalo mi, že se mnou strávila jen malou chvilku. Nakonec řekla:'Vidíš mě zde naposledy, ale   b u d u   v ž d y   s   t e b o u   a   s e   v š e m i   s v ý m i   d ě t m i.'  Jak jsem se zmínila, hustě pršelo, avšak déšť se nedotýkal ani Panny Marie, ani Ježíška, ani mne, dokud jsem je viděla. Ale jakmile zmizeli, pocítila jsem mokré kapky..."
  Toto bylo poslední rozloučení v dešti. Dokdy? Od okamžiku rozloučení za dešťových slz se vše stalo minulostí a součástí dějin, které však neztrácejí lesk, protože v nich   Z Ů S T Á V Á   Ž I V Ý   P R A M E N   N A D Ě J E,   K T E Ř Í   Z   N Ě J   B U D O U   Č E R P A T   S   V Í R O U,  A B Y   V   S O B Ě   R O Z M N O Ž I L I   N A D Ě J I   A   L Á S K U.
   "Vidíš mě zde naposledy, ale   b u d u   v ž d y   s   t e b o u   a   s e   v š e m i   s v ý m i   d ě t m i !"
  Toto jsou poslední, ale jak povzbudivá, slova z Garabandalu!

 (Z knihy "Garabandal-události a data",P.Eusebio Garcia de Pesquera OFM)



                                            

                            Poselství Panny Marie vizionáři Josefovi ze Slovenska - 3.ledna 2004:

  "Mé drahé dítě, děkuji ti, že jsi vytrval až do této pozdní hodiny. Děkuji ti za tvou lásku ke mně a k mému drahému Synovi Ježíši Kristu. Modli se, modli se, modli se! Též tě prosím, posti se, posti se, posti se! Pomohu ti v tom, neboj se. Růženec je velká zbraň proti hříchu a ďáblovu pokušení. Modli se ho každý den. Napiš, prosím, moje slova:
 Děti moje, já, vaše Matka Lásky, vás zdravím, žehnám a vyprošuji mír pro celý svět. Pro celý svět pokoj, pokoj, pokoj. Pokoj vám! Svět je ve velkém a hrozném nepokoji. Svět se řítí do satanova chřtánu a vy, lidstvo světa, to nechcete vidět. Váš zrak se obrací za světskými starostmi a přitom na vaše hlavy padá strašná tma hříchu. Hřích je všude. Je ve vás, okolo vás, pod vámi i nad vámi. Copak se už nevzpamatujete? Kdyby jste se vzpamatovali, tak se svět zachrání před velkou záhubou, která už stojí u vás.
 Rok, který jste přivítali, je rok nepokojný a bude velmi těžký pro všechny obyvatele země. Všude vládne nepokoj, strach, pláč, slzy matek i otců. Krev se prolévá po celém světě. Smrt je všude, radost se vytrácí, láska je udupaná. Sobectví, nemoci, pýcha, nenávist, vraždy, cizoložství, smilstvo, nečistota, neúcta, pokrytectví, odvrhnutí a pošlapání svatosti Pána Boha, velký odpad od víry, bludařství, uctívání satana - to je rok, který začínáte žít a prožívat. Všude je cítit neúcta a nedůvěra lidí.
  Děti moje, copak já, vaše Matka, k vám nevolám? Neupozorňuji vás? Copak mi nevěříte? My vás milujeme, proto k vám promlouváme skrze tohoto našeho syna Josefa a nebo jiných, vyvolených duší. Voláme k vám a prosíme o změnu vašeho života. Copak sami nevidíte, že svět se mění k horšímu? Copak necítíte, že Boží láska se k vám jen málo dostává? To proto, že jste se uzavřeli před Pánem Bohem. Kolik slov už jsme vám darovali a vy jste hluší a slepí.
  Já, vaše Matka Lásky, vás nesmírně miluji a přeji si, abyste pochopili moje slova, které vám zanechávám prostřednictvím tohoto našeho syna. Ozývám se z lásky k vám, protože nechci ztratit žádnou lidskou duši. Žádnou, protože miluji všechny bez rozdílu. Nic není krásnějšího, co Bůh stvořil, jako je duše člověka, která je v posvěcující milosti a je oděná Božskou svatostí. Lidská duše tehdy   z á ř í   a  je nevýslovně krásná. Chraňte si svatost a milost, kterou dostáváte od Pána Boha. Málo se hovoří o lidské duši, která je Božím obrazem. Ach, jak je krásná a oděná do roucha svatosti. Každá duše, která miluje svého Boha a žije podle jeho zákonů, každá tato duše oslepuje ďábla. Toto světlo je svaté, proto je svatá i tato duše zářící svatostí. Ale ve světě jsou jen malá   s v ě t ý l k a,  které svítí do tmy hříchu. Je jich málo pro celý svět, aby ho ozářily, skrze velikou tmu, která se ve světě nachází.
  Děti moje, miluji vás, a proto vás ustavičně prosím, změňte vaše životy, změňte svoje srdce, obraťte se k svému Stvořiteli a Spasiteli světa! Vzývejte jeho svaté jméno, čiňte pokání a očisťte si roucho svého svědomí. Dítky moje, já, vaše Matka Lásky, vás ještě jednou prosím, nedejte se strhnout svůdcem duší, který čeká na vaši zradu, aby vás potom strhl do věčného zatracení. Samo peklo je přeplněno zrádci, kteří pykají za své velké chyby. Nedejte se strhnout pomýlením ani falší tohoto světa. Buďte ostražití a přimkněte se k mému Neposkvrněnému Srdci. Nebojte se, vy, kteří přijdete do náruče Boha. Nebojte se, protože Bůh se o vás postará jako Otec o své děti. Modlete se, modlete se a začněte už milovat svého Boha.
  Děkuji, že jste přijali moje slova. Mějte srdce otevřené.
  Matka Lásky."

                                                        J E Ž Í Š   A   M Y S T I C I.


       ROZMLUVY PÁNA JEŽÍŠE S ŘEHOLNICÍ DINOU BÉLANGEROVOU "O SVĚTÝLKÁCH".
                                                          (Její mystické zážitky)

  Pán si volá zasvěcené duše, aby těšily jeho Srdce poslušností, dokonalou věrností řeholi, dokonalostí i v malých věcech, čistou láskou k Bohu. Dina poznává, že anděl, který posiloval trpícího Spasitele v Getsemanské zahradě, představuje všechny duše, které v následujících staletích budou dělat Pánu společnost v jeho smrtelné úzkosti před popravou. Velmi nápadná je podobnost s myšlenkami Pia XI. v jeho encyklice na téma: Dostiučinění, které dlužíme Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Mezi jiným píše:"Naše hříchy ležely v budoucnosti, ale byly již předpovídány. I kvůli nim byl Ježíš smutný až k smrti. Viděl předem i naše pokání, z čehož pro sebe mohl načerpat něco útěchy, když se mu zjevil anděl z nebe, aby těšil jeho Srdce zkrušené ošklivostí a úzkostí. My opravdu máme i nyní podivuhodně a opravdově těšit jeho Nejsvětější Srdce  s t á l e   z r a ň o v a n é   h ř í c h y   a   n e v d ě k e m..."
  Dina píše:
   "Pánovo Srdce myslí ustavičně na duše, ale mnoho duší,  i   z a s v ě c e n ý c h,  zapomíná často na svého Pána a Vykupitele. Proto Pán ode mne očekává, že budu na Něho bez ustání myslet a daruje mi k tomu milost.."
  Dne 7.dubna 1927 vidí Dina, jak se duše v tisících řítí do pekla. Ptá se na to Pána, co ještě chybí, když dokončil své výkupné dílo, že tak mnoho duší je zatraceno. Pán odpověděl:"Spočívá to v tom, že zbožné duše se nedostatečně spojují s mým utrpením. Kdybys věděla, jak velice to těší mé Srdce, když najdu duši, která  se  Mi  d o k o n a l e   o d e v z d á.  Ale nacházím jich tak málo!! Dokonce i mezi zasvěcenými dušemi jsou zcela ojedinělé ty, které se Mi zcela obětují..
  Moji apoštolové Petr, Jakub a Jan, kterým jsem se právě daroval ve svatém přijímání a učinil jsem je kněžími, byli zasvěcenými dušemi, a oni během mé agónie spali.
  Mnoho zasvěcených duší stále spí, zatímco moje Církev je pronásledována a trpí!"
  Dina poznává, že její úlohou je zadržovat rameno Boží Spravedlnosti, protože Ježíš chce, aby triumfovalo Milosrdenství.
                                      A L E   B O Ž Í   S P R A V E D L N O S T   J E   T Ě Ž K Á !
  Dina zaznamenala ve svém deníku,  j a k   s t r a š n é   t o   m u s í   b ý t   p r o   h ř í š n í k a,  když se má objevit před nekonečně spravedlivým Bohem! Milost tohoto poznání znásobuje Dininu touhu dosáhnout pro hříšníky Božího milosrdenství. Nebojí se zcela vydat Boží spravedlnosti a trpět místo hříšníků. (Jako Jacinta a František, jako každá duše, která viděla utrpení v pekle.)Ve sjednocení s trpícím Spasitelem roste Dina stále více v této úloze. Tak 14.července cítí, jak ji Ježíš zcela vydává Otci jako smírnou oběť za viny všech hříšníků všech dob, jako by byla jedinou duší, která je schopna milovat Boha. Pán ji znovu ujišťuje, že disponuje poklady jeho Srdce. Ujišťuje ji, že rameno Otcovy Spravedlnosti je zadrženo a jeho Milosrdenství bude vylévat na duše milosti jeho Srdce.
  Stále více obrací Pán Dininu pozornost ke svým kněžím. Kněz má být druhý Kristus a žít ve zcela vnitřním spojení s Pánem: "Během mé smrtelné úzkosti prolévalo moje Srdce krvavé slzy za určitý počet mých kněží, kteří mají výřečnost a lidské vědomosti, ale schází jim první ze všech věd:  S V A T O S T !  Jsou jistě se Mnou spojeni milostí posvěcující, ale nežijí se Mnou v dostatečné důvěře skrze odříkání a čistou lásku...Moje malá nevěsto, potěš Mě! Vím, že Mě miluješ."
  Od té doby se množí osvícení, která Pán dává Dině o kněžích. Pokání za kněze se stává středem Dinina poslání. Příští den v sobotu k ní Pán promlouvá:"Moji kněží, moji kněží, ach, miluji je tak nesmírně!  Je mezi nimi mnoho těch, kteří Mě milují tak málo!...Když moje Srdce během agónie pro ně prolévalo krvavé slzy, pak to bylo nejen proto, že se ode Mne oddělili pro ztrátu posvěcující milosti, ale také proto, že vedou život nedostatečně vnitřně se Mnou spojený. Volám je, aby se stali druhým Kristem, aby byli mým druhým JÁ: To je jejich povolání! Mnozí z nich jsou moje útěcha, moje sláva a čest. Ale tak mnozí, ach, Mne podvádějí...
  Chceš Mi, moje malá nevěsto, skrze moji nejsvětější Matku věnovat tento svůj dnešní den za moje kněze? Chceš Mi tak darovat každou sobotu, to znamená milovat Mě skrze moji vznešenou Matku, prosit, přinášet oběti a odříkání za mé kněze?" Dinina odpověď byla samozřejmě v horoucí lásce vyslovené "ANO". Co ji obvzlášť dojímalo, bylo:"Chceš?", to znamená pozornost, jakou Pán věnuje její svobodě, když se jí ptá.."Ó jak nekonečná je Boží něžnost ve své odevzdanosti hlubokému lidskému "Nic!", poznamenává Dina ve svém deníku. Pak píše dále, co jí Pán řekl:"V rukou mých kněží leží celý náboženský život společnosti.   K D Y B Y   B Y L I   O P R A V D U   V Š I C H N I   S V A T Í,  PAK BY POUHÝ POHLED NA NĚ, AŤ UŽ V KOSTELE NEBO NA ULICI ČI JINDE, OBRACEL MYŠLENKY LIDÍ KE MNĚ;  P Ř I T A H O V A L I   B Y   D U Š E   K E   M N Ě !  Když by je lidé potkávali, pomysleli by si:'To je druhý Kristus, který zde kráčí!'
  Ďábel se bojí jediné duše,  V E   K T E R É   S V O B O D N Ě   P Ů S O B Í M,  protože znamená více než celá armáda vlažných a lhostejných duší, které se brání mému působení v nich. Protože v těch prvních   P Ů S O B Í M   S V O U   M O C Í,  zatímco v těch druhých jsem nucen přenechat je jejich slabosti."
  Ve čtvrtek 28.dubna dává Pán Dině pocítit, jak vnímá jeho Srdce zasvěcené duše v Olivové zahradě. Ukazuje jí tisíce zasvěcených duší, které jsou s Ním přítomny. Velmi velký počet je v myšlenkách roztržitých. Pak opět slyší hlas Pána:"Pozoruj tyto duše. Vidíš, jak málo je těch, které jsou Mi ustavičně a dokonale oddány. V den slibů jsou k tomu odhodlány bezvýhradně. Ale pak berou kousek po kousku zase zpět. Ve velkých záležitostech, v hlavních bodech řehole plní moji vůli, ale ve zcela malých věcech se o mé zalíbení nezajímají. Podívej se na tyto roztržité duše: jedny mají zrak obrácený ke světu, aby viděly, co se tam děje;
 druhé mají otevřené uši, aby slyšely o všech možných novinkách;
 jiné mluví během mlčení, dělají zbytečné poznámky nebo kritizují;
 jiné se baví ve své paměti vzpomínkami na minulost;
 tyto kují ve své fantazii všechny možné plány podle svých osobních zájmů;
 tamty se utápějí v neužitečných přáních; tyto zde se zaměřují na své osobní výhrady...atd.
  A Já? Já jsem mimo; moje Srdce si žádá útěchu, ale všechny ty duše, co se starají jen samy o sebe nebo o svět, Mě nepotěší. Teď chápeš, že stížnost mého Srdce byla oprávněná.
  Pojď, pojď se Mnou k tomu velkému zástupu zasvěcených duší. Budu procházet a prosit o útěchu...
  Vidíš, všichni jsou roztržití a na Mne nemyslí...vracím se, a nenašel jsem ani jednu, která by mě potěšila...
  Jistě, je zde mnoho duší, které Mě neopustí...(Ukázal mi malý hlouček duší, které Mu stále věnovaly pozornost.) Ty Mě těší, ale zde, na levé straně není ani jedna...
  Znám lidské slabosti, odpouštím jim, zapomínám na nedostatek něžnosti, když se ke Mně vrátí, ale to nic nemění na tom, že moje Srdce bylo zraněno. Miluji je velice, mé zasvěcené duše! Jakmile se ke Mně obrátí, usměji se na ně, protože je miluji nekonečnou láskou a moje pohledy jsou zaměřeny stále na ně.
  Rozdával bych své milosti bez míry; ale nedostatek odříkání, dokonalosti a lásky v malých věcech, lhostejné jednání v těch nejmenších věcech Mi v tom brání. Říkají si:'To nestojí za námahu,' ale během té doby se nestarají o mé zalíbení. Všechno, co dělají s velkou láskou a pozorností vůči mým přáním, těší mé Srdce.
  Říká se také:'Velké věci, to je záležitost pro zvláště vyvolené duše!' To je omyl. Všechny ty duše, které jsem si zvolil za snoubenky, které jsem povolal, aby se Mi zasvětily, jsou vyvolené upřednostněné duše. Všechny je volám, aby se Mnou stále zabývaly. To, čemu se říká jedna nebo více milostí u určitých duší, je prostě odměna, kterou jim zajišťuji, za jejich ustavičnou pozornost k mé přítomnosti a mému působení v nich.
 Moje malá nevěsto, těš Mě. Chceš Mi, vždy skrze moji nejsvětější Matku, věnovat čtvrtek za zasvěcené duše?"  "Ano, Ježíši, jak Ty chceš", odpověděla jsem. "Modli se, trp, miluj Mě stále a stále a starej se jen o Mne. Sobota má být celá zvlášť za mé kněze. A dám ti až do neděle milost, abys na Mě ustavičně myslela. Brzy ti dám velkou přestávku."






                                                                 Ježíš a mystici.

                 Informace o tom, jak Boží milosti přetvářejí člověka a proč o ně máme prosit.
 
  Pán zjevuje řeholnici Dině Bélangerové, že největší radost, jakou mu duše může připravit, spočívá v tom, že ji může pozvednout až ke svému božství.
  Když si jí Pán 4.června 1928 stěžoval, že zasvěceným duším schází spojení s Ním, ptala se blahoslavená Dina, co musí udělat, aby od Něho obdržely milost spojení s Ním a odloučení od sebe. Pán odpověděl:"Musí Mne o to prosit. Dávám svou milost každé duši, která Mne o to prosí, zvláště pak duši zasvěcené, která je mojí nevěstou a chce se jí stát."  "Jak má o to prosit?" ptá se Dina. "Duše Mě má prosit o milost, abych v ní panoval, jak chci."  "A co má dělat, když tuto milost obdrží?"  "Odpovídat na to velkou láskou."
  Dina Pánu připomíná lidské slabosti, takže často padáme a zanedbáváme spolupráci s milostí. Pán odpovídá:"Pozvedat se znovu s velkou láskou,  v ž d y   s e   k e   M n ě   v r a c e t,   d ů v ě ř o v a t   M i.  Velký počet Bohu zasvěcených duší Mi nedostatečně důvěřuje: to je to, co jim schází! Musí Mi ve všem důvěřovat: Ve svých těžkostech, ve svých nouzích, ve svých bojích,  ano,   i   k d y ž   u p a d n o u   a   d o p u s t í   s e   c h y b y (hříchu).  Důvěřovat  Mi  a   n e b á t   s e,  velmi Mi důvěřovat!"
  Neotřesitelná důvěra v Boží Milosrdenství stojí zcela v centru Dininy spirituality. Ani poznání vlastních chyb nesmí vyvolat kolísání, naopak. V roce 1924, jak píše ve svém životopise, obdržela hlubší vhled do svých slabostí a bezmocnosti. Píše:"Ale tento pocit vlastní bídy, pocit tak hluboký jako bezedná propast, byl právě důvodem mé odvážné důvěry v našeho Pána. Nikdy jsem ještě neviděla svou bídu, své chyby, své nedokonalosti tak jasně. Ale to pozvedá moji bezmeznou důvěru k mému dobrému Mistru. Náš Pán mě zná. Nemůže u Něho dojít k žádnému rozčarování nade mnou, protože On od věčnosti ví, že jsem nic a pouhá slabost a že  b e z   N ě h o   m o h u   j e š t ě   m é n ě   n e ž   n i c !"
  7.července popisuje jedno ďáblovo pokušení ke skleslosti:"Vidím své chyby, své nedostatky a démon by mě chtěl přivést k tomu, abych ztratila důvěru v Boží Milosrdenství. Ale podle přání našeho Pána nezabývám se svými chybami; lituji jich s pokorou a přenechám vše Jemu, vrhnu se do výhně Jeho lásky a snažím se rozjímat jen o Něm samotném a o Jeho božském Srdci, nezabývat se sebou."
  Pán učí Dinu stále více zapomínat na sebe. Má myslet jen na Něho, nechat Ho působit a nic Mu neodpírat. Dina se nemá bát. Strach, který ohrožuje pokoj její duše, pochází od ďábla. Nemá se o to starat.
  Toto poselství důvěry, která se neopírá  o   s e b e   a   o   s v é   m o ž n o s t i,  nýbrž  jen  o   B o ž í   m i l o s r d e n s t v í,  a  proto její ubohost nemůže přicházet v úvahu, souhlasí zcela s poselstvím svaté Faustyny, (Polské řeholnice, která nám líčí peklo v kapitole o démonech.) které Pán v říjnu 1936 řekl:"Vidíš, čím jsi sama ze sebe, ale nebuď z toho skleslá. Kdybych ti chtěl ukázat celou tvou ubohost, zděšením bys zemřela! (To se má stát některým nepřipraveným hříšníkům při "Varování".) Věz však, čím jsi. Právě proto, že jsi tak velká bída, odhalil jsem před tebou celé moře svého milosrdenství.
  Takové duše, jako ty   h l e d á m   a   p o ž a d u j i,  ale je jich málo.  T v o j e   v e l k á   d ů v ě r a   k e    M n ě   M ě   n u t í   p o s k y t o v a t   t i   u s t a v i č n ě   m i l o s t i.  Máš velké a nepochopitelné právo na Mé Srdce, protože jsi dcera plná důvěry. Nesnesla bys velikost Mé lásky, kterou k tobě chovám, kdybych tě s ní zde na zemi v plnosti zahrnul."(Z Deníku Faustyny,č. 178)
  Není zde třeba uvádět, že se v případě chyb Diny nebo Faustyny samozřejmě  nejedná  o   s m r t e l n é   h ř í c h y,  nýbrž o křehkosti lidské přirozenosti, které nevylučují jejich jasnou orientaci vůle k Bohu. Předpokladem každé důvěry  je   p o k o r a,  nikoliv vina. Protože jen pokorná duše, která ví o svých slabostech, je schopná přenést důvod své důvěry zcela mimo sebe na Boha!
  Podstata naší dokonalosti je nedůvěra k sobě samému a dokonalá důvěra v Boha. Pýcha důvěřuje sobě, pokora Bohu!
  Svatý Jan od Kříže nekompromisně píše:"Duše, která důvěřuje sobě, je horší než ďábel..."
  Výslovně o pokoře se v autobiografii Diny mluví málo. Ale je svým způsobem přítomna na každém řádku. Na některých místech je řeč  o  h o d n o t ě   p o k o ř e n í.  Tak říká Pán v dubnu 1928:"Kdybys věděla, jak veliké mám v tobě zalíbení, když zaujímáš  s   r a d o s t í   stav pokoření, do ktrého jsem tě přivedl! Pokoření, která na tebe přicházejí, jsou za zasvěcené duše, které chci zbavit jejich pýchy."
  Blahoslavené Anně Marii Taigi Pán jednou řekl:"Moje Srdce se dá  obměkčit  j e n o m   p o k o r o u.  Třeba si duše přeje Mne velice milovat, dokud nenastoupí přímou cestu pokory, bude klopýtat a padat a nikdy nedosáhne Mé lásky. Člověk má na srdci prach, sebelásku, která mu pokrývá oči duše jako závoj a kazí jeho jednání.
   Č L O V Ě K   J E   P L N Ý   P Ý C H Y   A   J Á   S   P Y Š N Ý M I   N E M Á M   N I C   S P O L E Č N É H O !  Jen pokorní se mi líbí, jen na nich plýtvám pokladem svých milostí. Kdo požívá   M é   s l a s t i,   m u s í   p o h r d a t   s v ě t e m;  on sám musí být světu předmětem pohrdání, tak jako Já jsem byl.  Tak  r á d   o d p o č í v á m   v   p o k o r n ý c h   a   p r o s t ý c h   d u š í c h.  Čím menší jsou a čím méně vážené, tím více mám z nich radost. Ony moudré a vzdělané, které mají plnou hlavu dýmu a domýšlivosti, zahanbuji a pokořuji, ty víš, kam je nakonec posílám. "Tam dole" končí jejich falešná moudrost a jejich pýcha.
  Ó má dcero, povyšuji toho, kdo se ponižuje. Ti jsou hodni Mého Království  a   t ě m   o d h a l u j i   s v á   t a j e m s t v í.  Milujte proto pohrdání, které je základem pravé ctnosti! Ten, kdo vyzbrojen vírou a pravou horlivostí, má dar trpělivost snášet pohrdání světa, bude mým pravým synem a žákem!"(Viz svatý František z Assisi, kterého svět považoval za Božího blázna.)
  U Diny nabývá pokora formy zapomínání na sebe samu, a to opět v následování svaté Terezie od Ježíše, od níž známe tato slova:"Ptáte se mě, jak dospět k čisté lásce? Zapomeňte na sebe a nehledejte nikdy sebe." (Svatá Terezie z Avili navštívila peklo, jak o tom píši v kapitole o démonech.)
  Od Diny žádá Pán, aby zcela zapomněla na sebe. Bylo to 28.ledna 1927, šest dní před přijetím stigmat. Dal jí osvícení o stavu sebezničení v Něm. Tato pokora je předpokladem pro povýšení, které spočívá v tom, že ji Pán  postupně   v t a h u j e   d o   n i t r a   N e j s v ě t ě j š í   T r o j i c e.   5.srpna byla uchvácena do nekonečných sfér Trojice, kam vstoupilo, jak jí Pán sdělil, jen několik privilegovaných duší. Dina je jako  oslepena  s v ě t l e m   a   s l y š í   J e ž í š ů v   h l a s:  "Mlčení a odříkání, moje malá Já-sám, neodepři Mi nic, nic..."
  O Vánocích téhož roku je zavedena o něco hlouběji do "zavřené zahrady srdce Nejsvětější Trojice", kde je obklopena nepopsatelnou atmosférou mlčení a lásky.
  21.ledna 1928 - tentokrát v doprovodu Matky Boží a svého anděla strážce - smí vstoupit dále do "Svatyně Nejsvětější Trojice", kde ji překvapí hluboké poznání velikosti a nesmírnosti božských atributů.
  9.února jde ve stejném doprovodu dále do "Svatostánku Nejsvětější Trojice", kde smí být  p o n o ř e n a   d o   n e s m í r n é h o   ž á r u   b l a ž e n o s t i   a   r o z k o š e.  Ježíš jí řekne:"Zde je krb božského plamene,  s t ř e d   n e k o n e č n é   l á s k y.  Ty, moje malá Já-sám, strávená ve Mně, smíš žít jen z čisté lásky sebeobětování. A Já jsem tě sem zavedl k oslavě mého Otce, k útěše svého Srdce a k užitku duší."
  Známe taková tajemná vytržení do Božího nitra také ze života jiných mystiků, mezi ně patří blahoslavená italská manželka Alžběta Canori Mora (1774-1825). Sděluje v zápisech o mystických zážitcích, že byla 1.listopadu 1816 zavedena do "širokých prostorů Boží nekonečnosti", kde slyšela Boží hlas, který ji ujistil o nekonečné lásce. Také velká mystička Mechtilda z Magdeburku ve 13.století poznala "ponoření duše do obdivuhoné Trojice".
  Zde je na místě poznámka ke způsobu, jakým Pán blahoslavenou Dinu oslovuje. Nazývá ji "moje malá Já-sám"(ma petite Moi-m me). Dina k tomu napsala 22.ledna 1927:"Už několik týdnů nazývá mě Pán "moje malá Já-sám". Tím chce říci, že zaujal místo mé duše, že On je vše a já nic, nic." Dina to mohla spatřit v symbolickém obrazu, kdy ji Ježíš pozval, aby vystoupila na oltář, který hoří ohnivými plameny. Vystoupila na něj, roztáhla na božský příkaz paže do tvaru kříže a byla zachvácena a strávena plameny. Když už žár nenacházel žádnou potravu, poklesl a zhasl. Uprostřed zůstal jen popel; Ježíš se přiblížil, foukl a zničil jej. "Nakonec ze mne nic nezbylo", líčí Dina."Zatímco jsem byla podle Vykupitelova pojetí mrtvá, nežila jsem dále na zemi? Ano, ale Ježíš zaujal mé místo. Postavil se na místo mého bytí. Nechal mne zcela zmizet - pole zůstalo prázdné. Mohl nyní jednat plně podle své vůle. Ukázal mi, že můj vnější zjev je jenom plášť, kterým si musí posloužit. Plášť, který skryl lidským zrakům a umožnil Mu, pokračovat tak ve svém životě."

  Když se nad tím zamyslíme, můžeme si představit, že to samé s naší duší udělá i Satan pokud ho do ní hříchem vpustíme. Nakonec ji zničí a ovládne nás a všichni okolo se diví, kde se vzalo tolik zla a nenávisti v tom člověku, že může udělat tak hroznou věc. Viz třebas zrovna ten nedávný případ v televizních zprávách, jak otec ubodal vlastní dceru před očima své manželky a její matky a vysílal jí to přes internet. Je to příliš děsivé, ale je to tak, že když nás Satan plně ovládne, nemůžeme se mu bránit, a ani nám už nedovolí, zavolat si o pomoc k Ježíši. Už nám může pomoci jen někdo zvenčí, který se za nás modlí o milost vysvobození - exorcizmus. Jak o tom píši v kapitole o démonech.
  Barmanka.

                                                               Ježíš a mystici.

            Rozhovor s Dinou Bélangerovou "o hrůzu vyvolávajícím tajemství" a litující lásce.

  Ve čtvrtek 5.května 1927 Pán blahoslavené Dině dává opět pít z kalicha svého utrpení. Noří ji do smrtelného utrpení svého Srdce a dává jí spatřit nesčíslné množství zasvěcených duší, jak je sám viděl v Getsemanech. Ježíšovo Srdce k ní promlouvá:
  "Pozoruj dobře tyto zasvěcené duše. Většina z nich žije ve spojení se Mnou; ty ostatní, ach, ztratily stav milosti a jsou ode Mne odloučeny. Dám ti spatřit můj život v nich.(Ukázal mi jednu z nich.) V ní Mě poznáváš; ale podívej se dobře, moje ruce jsou svázány šňůrou. Miluje Mě, ale zachovává si závislost na časných dobrech, a to Mi svazuje ruce a brání dát ji velké milosti.
  Podívej se na jinou. V ní zářím více; miluje Mě více: Ale podívej se na moje Srdce, zraňují je malé trny; to jsou docela malé věci, které Mi odpírá a které Mi brání dát jí všechny poklady mého Srdce.
  Nyní si všimni této zde. Vůbec Mě v ní nevidíš. Moje nohy jsou svázáné pouty, i mé ruce, moje Srdce probodávají trny, které je svírají a pro které krvácí. To je vlažná duše. Mé působení v ní bylo potlačeno a je blízka tomu, odloučit se ode Mne.
  A nyní, podívej se dále. Neboj se, jsem u tebe. To je duše, která se ode Mne odloučila, když ztratila stav milosti. Je to duše jednoho kněze. Nepřebývám v ní, ale můj obraz v ní zůstal: je to pokřtěná a zasvěcená duše. Podívej se na démona, který se zmocnil mého obrazu, jejž zcela spoutal železnými okovy. Dělá mnoho hluku, tančí, šklebí se; provádí svou hru s mým obrazem, tyranizuje tuto duši, dělá ji nešťastnou, smýká s ní zleva doprava,  d ě l á   s i   z   n í   s v o u   k o ř i s t.  Můžeš ji ve spojení s mojí nejsvětější Matkou získat pro Mne zpět  a   v y h n a t   ď á b l a   l á s k o u   a   o b ě t m i.  Ach, kolik je zde zasvěcených duší, které vidím padat do moci ďábla! Podívej se tam, v dáli...
  Podívej se na tuto!"  Na tomto místě vede Ježíš Dinu na pravou stranu, kde jí ukazuje duši plnou milostí a světla. "Ó, můj Ježíši, jak jsi krásný!" volá Dina stržena obdivem. Pán pokračuje:
  "Vidíš Mě zcela zářícího: to je duše, která Mi nic neodepře. Nevidíš z té duše již nic, zcela se ve Mně zničila, nastoupil jsem na její místo. Mohl jsem jí dát volně všechny poklady svého Srdce. Činím ji šťastnou a ona Mě potěšuje.
  Ukázal jsem ti pět skupin zasvěcených duší. To nebrání tomu, aby každá duše měla svůj zvláštní charakteristický obraz. Ale podle jejich sjednocení se Mnou nebo odloučení ode Mne mohou být zařazeny do jedné z těchto pěti skupin.
  Pozoruj ještě jednou ty, ve kterých jsou moje ruce svázány. Vyzařuji z nich jen málo do jejich okolí: skrze ně působím jen málo dobra  v  d u š í ch,   k t e r é   j e   o b k l o p u j í.
  Pozoruj ty, v nichž je moje Srdce zraňováno zcela malými trny. Moje ruce jsou volné, milují Mě více, odpírají Mi jen malé věci. Vyzařuji z nich více a  p ů s o b í m   v í c e   d o b r a   a   n a   v ě t š í   d á l k u.
  Nakonec pozoruj ty duše, které se Mi zcela odevzdaly a nic Mi neodpírají.  M o j e   p a p r s k y   s e   š í ř í   n a   v š e c h n y   o s t a t n í   d u š e,   d a l e k o,   v e l m i   d a l e k o,   š í ř í   s e   a ž   k   t ě m   d u š í m,   k t e r é   j s o u   v y d á n y   ď á b l u !  Podívej se, dávám sestoupit jednomu paprsku na duši tohoto kněze, kterou jsi právě pozorovala. Tento kněz se podrobí působení mé milosti, padne na kolena   a   J á   m u   o d p u s t í m."
  Dne 6.května svěřuje Pán blažené Dině hluboké tajemství: Kdyby Mu všechny zasvěcené duše nic neodepřely, takže by v nich mohl ustavičně volně působit, všechny ostatní duše by byly zachráněny. Byl by to sám Pán, který by v nich naléhavě prosil nebeského Otce o záchranu a posvěcení jiných duší. "Bezpochyby", řekl Pán v tomto tajemství,"duše které jdou do pekla, jdou tam z vlastní viny. Ale současně je tím vinno zneužití milosti v Bohu zasvěcených duších."
  Tajemství, které zde Kristus vyslovuje před blahoslavenou Dinou, nazval papež Pius XII. ve své encyklice "Mystici Corporis" "H R Ů Z U   V Y V O L Á V A J Í C Í M   T A J E M S T V Í M": "Je to opravdu hrůzu vyvolávající tajemství, o kterém není nikdy možno dostatečně rozjímat: ŽE TOTIŽ SPÁSA MNOHA LIDÍ JE ZÁVISLÁ   O D   M O D L I T E B   A   D O B R O V O L N Ý C H   Ú K O N Ů   P O K Á N Í   Ú D Ů   TAJEMNÉHO  TĚLA JEŽÍŠE KRISTA, KTERÉ NA SEBE VZALY TENTO ÚKOL a od spolupůsobení, které poskytli pastýři a věřící, zvláště otcové a matky rodin našemu božskému Vykupiteli." Ve Fatimě řekla Matka Boží 19.srpna 1917 zcela ve stejném smyslu:  "M N O Z Í   J S O U   N A V Ě K Y   Z A V R Ž E N I,  P R O T O Ž E   N E B Y L O   N I K O H O,   K D O   B Y   S E   Z A   N Ě   O B Ě T O V A L   A   Z A   N Ě   S E   M O D L I L."
  Této pravdě o pokračování vykoupení, o kterém Kristus mluví k Dině, tvoří nesporně pozadí tajemný výrok svatého Pavla, že svým utrpenímchce doplnit to, co ještě schází do plnosti Kristových útrap.(Koloským 1,24)
  Z tohoto důvodu dopouští Pán na blahoslavenou Dinu mnoho strádání, i taková, při kterých je vystavena i působení ďábla. (Otec Pio a svatý farář arský, Jan Vianey, byli sužováni pekelnými mocnostmi, protože byli svatí a vytrhávali duše z pazourů pekla. Také oni se zcela vydali Ježíšovi do rukou.)
  18.června ji Pán utěšuje, když prohlašuje, že ji přenechává pokořením, bojům a jejím vlastním slabostem, aby vytrhla Satanovi duše tím, že jim zajišťuje milosti odpuštění a čistoty. Pán jí ukládá, aby v tomto měsíci červnu rozjímala o obětování jeho Srdce ve smrtelné úzkosti svému Otci. Dává jí zakoušet něco z nekonečného smutku svého Srdce. Dina, která se stravuje láskou, obětuje nesčíslněkrát Srdce svého Pána nebeskému Otci.
  Dina  p o z n á v á   c e n u   l i t u j í c í   l á s k y.  L I T U J Í C Í   L Á S K A   D U Š E,   K T E R Á   S E   O B R Á T Í,   M Ů Ž E   P Ř E K R O Č I T   I N T E N Z I T U   N E V I N N É   L Á S K Y   Č I S T É   D U Š E !
  S datem 7.srpna Dina napsala:"Chápu, jak kající Marie Magdalena mohla žárem své lásky   d o s á h n o u t   t a k   v y s o k é h o   s t u p n ě   s v a t o s t i.  Chápu, jak spásné je upadnout někdy do určitých, spíše nepředložených než vědomých chyb, které jsou pro vůli pokořující; neboť pak se vrhá naše ubohá přirozenost, která oplakává svou křehkost, s větší láskou a důvěrou k Bohu, své jediné síle."
  Církevní dějiny znají celou řadu svatých kajícnic, z nichž snad nejpůsobivější je svatá Markéta z Cortony (1247-1297). Po devítiletém životě v divokém manželství se obrátila a uložila si po zbytek života nejpřísnější pokání, takže získala druhou nevinnost a vystoupila na vysoký stupeň mystiky. Je málo známo, že byla velkou hrdinkou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Pán jí svěřil poselství  p r o   v š e c h n y   v ě ř í c í.  Měli poznat jedinečnou lásku jeho Srdce,  k t e r á   b y l a   j e d i n ý m   d ů v o d e m   j e h o   v t ě l e n í   a   j e h o   c e l é h o   ž i v o t a   a ž   k   s m r t i   n a   k ř í ž i. "Učinil jsem tě zrcadlem pro hříšníky. NA TOBĚ POZNAJÍ I TI NEJZATVRZELEJŠÍ,  J A K   R Á D   J S E M   V Ů Č I   N I M    M I L O S R D N Ý,   A B Y C H   J E   Z A C H R Á N I L.  Moje dcero, postavil jsem tě jako   S V Ě T L O   U P R O S T Ř E D   T E M N O T,  jako novou hvězdu, kterou dávám světu,  aby  s l e p ý m   p ř i n e s l a   s v ě t l o,   b l o u d í c í   p ř i v e d l a   z p ě t   a   n a p ř í m i l a   t y,   k t e ř í   s e   z h r o u t i l i   p o d   s v ý m i   h ř í c h y.  Jsi cesta zoufalých, jsi hlas milosrdenství."
  Pán učí Dinu stále více zapomínat na sebe. Má myslet jen na Něho, nechat Ho působit a nic Mu neodepírat. Pokoření, která na ni přicházejí, jsou za zasvěcené duše, které chce Pán zbavit jejich pýchy. Dina se nemá bát. Strach, který ohrožuje pokoj její duše, pochází od ďábla. Nemá se o to starat.
  Ve středu má Dina darovat všechen čas Pánu za povolání ke kněžství a řeholnímu stavu. Pán jí zjeví, že se mnoho povolání ztrácí, protože mají strach z odříkání a oběti a bojí se zcela se odevzdat lásce.
  Dina poznává, jak  h o r o u c n ě    P á n o v o   S r d c e   t o u ž í   p o   t o m,   v y l í t   s v é   p o k l a d y   d u š í m,  dát jim získat nekonečné zásluhy! Když duše, ve které může volně působit, obětuje jeho Nejsvětější Srdce Otci k jeho slávě, nemůže pak Otec svému milovanému Synu nic odepřít. Nejsvětější Srdce Ježíšovo může předat této duši všechna bohatství, a právě v tom spočívá jeho útěcha.
  Dne 21.února 1928 nemůže DDina rozjímat o Srdci svého Pána, aniž by ji přepadl velký smutek. Vidí totiž smutek svého Pána, jehož příčina spočívá v tomto:"Zapomínají na Mne! Zpomínají na Mne! Nejen že Mě duše ve světě zraňují, ale i zasvěcené duše na Mne zapomínají. Prosí a jednají s povrchní zbožností; modlitbě a jednání schází hluboká láska. Moje Srdce je tak citlivé na pravou lásku od duší, které jsou Mi zasvěceny! Jsem tak citlivý na nezištnou lásku, která ve všem hledá jen moje zájmy!"
  O tři dny později:"Chci lásku, hledám ji a nacházím tak málo! Jednají se Mnou  j a k o   s   n ě č í m   n e p ř í t o m n ý m,  zatímco jsem duším  ve skutečnosti tak blízko,  j s e m   v   n i c h   p ř í t o m e n !"
  Jak velice záleží Pánu jen na lásce, víme nejen z třinácté kapitoly prvního listu Korinťanům v evangeliu, ale zvláště ze života jiných mystiků. P.Jan Reus z Tovaryšstva Ježíšova například zakusil, že jednoho dne - bylo to 8.prosince 1916, když klečel před svatostánkem a prosil o odvrácení těžké nemoci pro osazenstvo domu - uslyšel Pánův hlas:"Chci, abys Mě jediného a zcela miloval, o všechno ostatní se postarám."
  Dina obdržela milost účasti na mučednictví eucharistického Srdce Ježíšova. Jak zaznamenala v březnu 1928, i když Kristus po svém zmrtvýchvstání už nemůže trpět, dotýkají se přesto hanobení, nedůvěra, nenávist, lhostejnost a nevděčnost jeho Srdce a zraňují je. U svých kněží si stěžuje především na nedostatek ducha modlitby a vnitřního života.  S P O L É H A J Í   P Ř Í L I Š   N A   L I D S K É   P R O S T Ř E D K Y   A   V L A S T N Í   A K T I V I T U   A   N E D O S T A T E Č N Ě   N A   B O Ž S K É    P Ů S O B E N Í   P Á N O V O !  Protože Ho málo milují,   m n o h o   d u š í   j d e   d o   z á h u b y !
  Dinin soucit Mu připravuje útěchu. Očekává od ní úsměv při všem vnitřním i vnějším utrpení. Zde se projevuje spřízněnost Diny s její duchovní sestrou , svatou Terezií od Dítěte Ježíše. Ta se vyjádřila o umění úsměvu:"Moje malá pomůcka spočívá v tom, být vždy veselá, stále se usmívat, ať už klesám, nebo právě dobývám vítězství...Když mě něco příliš tísní, když na mě dopadají těžké a nepříjemné věci, nedělám smutný obličej, nýbrž odpovídám na všechno těžké úsměvem."
  Dina následuje Pánovo přání. Skutečně zemře uprostřed těžkého utrpení s úsměvem na rtech....

  (Z časopisu "Světlo"- Engelbert Recktenwald)



                                  Poselství Pána Ježíše Josefovi ze Slovenska - leden 2004.

                                             Každou tvoji práci budu žehnat.

  Drahý můj synu, příteli, bratře, jsi mé dítě v této těžké úloze, kterou máš. Děkuji ti, že posloucháš mé volání. Jsem tvým Bohem, Přítelem a Bratrem. Nikdy nepochybuj o tom, co tvé srdce cítí. Vstupuji  do  tvého   č i s t é h o   srdce  a   p ř e b ý v á m   v  něm. Dítě moje, nikdy se mi nezpronevěř a neoddej se hříchu, nikdy se nedej strhnout hříšnými pocity a touhami, neboť hřích je věčná smrt, která tě může strhnout do věčného zatracení. Nikdy se ode mne neodvracej, neboť Já jsem Láska, Život a Věčnost. Jsi svobodné stvoření, jsi mé svobodné dítě, které miluji  a   č e k á m   n a   t v é   p o z v á n í.  Dítě moje, volám k tobě a prosím o opětovné zvolání: "B O Ž E   M Ů J,   M I L U J I   T Ě,   O D P U S Ť   M I   M É   V I N Y !"(To platí pro všechny z nás.)
  Mé drahé dítě, které tak velmi miluji! Přijmi mou lásku, přijmi moje milosti a dary. Přijmi mě do kruhu své rodiny a nikdy se mě nevzdávej. Všechno, co budeš dělat, každou tvoji práci ti požehnám. Dítě moje, volám k tobě! Tak velmi tě miluji. Stojím u tvých dveří a klepu, hladový po tvé lásce. Stojím roztrhaný, neboť urážky, které jsi na mě vrhl, mě rozdrásaly. Čekám a ty mě nevoláš! Jsem opuštěný a slzy mi stékají z očí. Vidím tvoji hříšnost, která tě ode mne oddaluje stále víc a více. Vidím tvoji slabost, vidím tvoji opuštěnost, vidím tvoji ubohost.
  Vidím na tvých rukou, nohou, hlavě a tvém srdci těžké okovy hříchu a řetěz, který je ukotven v pekelné propasti. Tento řetěz tě tahá hlouběji a hlouběji do propasti. Já tě volám, prosím, podávám ti pomocnou ruku, ale ty, dítě moje, odcházíš spoutané tímto těžkým řetězem stále dál a dál ode mne.
  Mé dítě, pýcha, která tě objímá, je skvost ďábla. Je sladká, ale uvnitř je velmi hořká a nesnesitelná. Lesk mamonu a bohatství je leskem jen na zemi, na které žiješ! V mém království je však rzí, kterou háži do ohnivé propasti.
  M É   D Í T Ě,   D O K D Y   M Á M   J E Š T Ě   Č E K A T ?   Den, měsíc, rok, či celou věčnost? I když bych čekal celou věčnost rád, jen kdyby ses vrátilo do mé náruče, která je, mé dítě, neustále rozevřená pro tebe.
  Nezakládej si, mé dítě na pominutelnosti, na bohatství, na postavení. To je velmi nebezpečné pro tebe, pro tvou nesmrtelnou duši! Žij skromně, žij zbožně a dostaneš mnohem víc, než je velké bohatství světa. Dostaneš moji lásku a štěstí, pokoj, zdraví, naše vzájemné spojení a nakonec věčnost, která ti bude patřit!
  Nezapomeň, nezapomeň, že ti, kteří vlastní velké statky a bohatsví a myslí si, že už nic nepotřebují a že jsou šťastní a spokojení, věru, říkám ti, že mají touhu vlastnit ještě více a ta je pohlcuje. Štěstí, o kterém si myslí, že je vlastní, je jen faleš a klam. Věru, říkám ti, že z těch, kdo milují bohatství, jen velmi málo vstoupí do nebeského království. Nedá se sloužit současně Bohu i mamonu!
  Proto, mé dítě, služ mi celým svým srdcem a celou svou silou a Já tě odměním. Věru, říkám ti, že nikdy nebudeš opuštěný, když mi daruješ své srdce, nikdy nebudeš sám. Jsem tvůj Bůh, který tě stvořil a který řídí tvé kroky. Nezapomeň, dítě mé, že jsem stále blízko tebe a očekávám tvé svobodné rozhodnutí, zda přijmeš mou lásku a spásu nebo se ode mne odvrátíš a necháš se unášet do dálky, kde se ztratíš  v ohni věčného zatracení.
  T Y T O   S L O V A   J S E M   D A R O V A L   V Á M,  M O J E   D Í T K Y   S V Ě T A.   O S O B N Ě   M L U V Í M   K E   K A Ž D É M U   Z   V Á S,   P Ř I J M Ě T E   J E   A   U V A Ž U J T E   N A D   M O U   V Ý Z V O U   A   P R O S B O U."


                        
                                                 OTEC PIO A GARABANDAL.

  23.ZÁŘÍ 1968 zemřel v pověsti svatosti pater Pio z Pietrelciny ve věku 81 let, poté co ušel jednu z nejnezvyklejších životních poutí v dějinách církve. Život tohoto v dějinách prvního kněze-stigmatika budil pozornost z mnoha důvodů. Jeho neobyčejná srdečnost z něj činila "živoucí dobrotu", jak říkávali jeho spolubratři.
  Díky stigmatům se stal mučedníkem, který trpěl déle než padesát let. Obdržel četné mimořádné dary: vize, vůni, která se šířila z jeho těla - přesněji ze stigmat -, dar uzdravování, vidění do srdcí a dar proroctví. Podobně jako svatý farář arský byl i Otec Pio  vynikajícím zpovědníkem, který trávil dlouhé hodiny ve zpovědnici v klášteře v San Giovanni Rotondo nedaleko  Foggi v Itálii. Sjížděli se za ním věřící z celého světa. Putovaly tam davy. Lidé se chtěli účastnit mše svaté sloužené paterem Piem. To byly nezapomenutelné okamžiky. Pak se řadili do dlouhé fronty ke zpovědnici. Na zpověď museli někdy čekat i dva týdny!
  Zdálo se, že  p o k o r n ý   Otec kapucín má bezprostřední a nepřetržité   s p o j e n í   s   n e b e m   a  umí prohlédnout vztah každé duše ke všemohoucímu Bohu.
  Po mnoho let svého kněžského života musel snášet rozličná církevní omezení, podezřívavost, závist a pomluvy. Mezi těmito těžkostmi jeho morální úroveň stoupla natolik, že byl všemi považován za světce: jak papežem, tak obyčejnými vesničany. Pro jeho svatost a charizmata - například dar rozlišování duchů - lidé vyhledávali jeho rady a vedení  a velmi si je cenili. Nechtěli od něj slyšet "názor", nýbrž věřili, že "on ví". Bohu se zalíbilo, aby byl jeho služebník Otec Pio úzce spojen s událostmi v Garabandalu.
  Členové španělské výpravy, která přijela do San Giovanni Rotondo, se Otce Pia zeptali, zda se Panna Maria zjevuje v Garabandalu. On odpověděl:"Vy se ptáte?..Jak dlouho se má ještě zjevovat?... Už je to osm měsíců, co se tam zjevuje!"
  Joey Lomangino z Ameriky je znám po celém světě. Ve věku sedmnácti let přišel o zrak v důsledku nehody. Zlomený tímto neštěstím upadl do zoufalství a hříchu. Z Boží milosti konvertoval náhle za přítomnosti Otce Pia v San Giovanni Rotondo. Vypravoval o svém obrácení a o návštěvě v San Giovanni Rotondo. "Ptal jsem se Otce Pia na Garabandal proto, že jsem měl strach, zda v celé záležitosti nevězí nějaká ďábelská machinace, která mě má odvést od obrácení. V klášteře jsem se proto Otce Pia během osobního rozhovoru zeptal, zda je pravda, že se Panna Maria zjevuje čtyřem dívkám v Garabandalu? Odpověděl mi:'Ano'. Ptal jsem se ho, zda tam mám jet a on mi odpověděl:'Ovšem, a proč by ne?' Byl to pro mě rozkaz: mám tam jet. Když jsem navštívil Garabandal a seznámil se tam s Conchitou, celý můj život se začal den ze dne rovnat a já jsem lépe chápal jeho smysl."
  Joey obdržel z Conchitiných úst příslib, že při uskutečnění zázraku v Garabandalu dostane "nové oči". Dívka pochopila Mariina slova tak, že mu bude vrácen zrak.
  3.března 1962 dostala Conchita v Garabandalu dopis napsaný italsky, na stroji, jemuž nerozuměla. Požádala o jeho přeložení učitele v garabandalské škole dona Felixe Lopeze. Ten řekl:"Podle stylu by to mohl být pater Pio." Psal:"Drahé děti, dnes ráno v devět hodin mě Panna Maria požádala, abych vám řekl: 'Ó blažené dívky ze San Sebastian de Garabandal! Slibuji vám, že budu s vámi  až  d o   k o n c e   č a s ů,  a vy budete se mnou na konci světa. Potom se se mnou spojíte ve slávě Nebe.' Za toto Mariino poselství Otec Pio připsal:"Posílám vám kopii modlitby fatimského růžence, jak mě o to žádala Panna Maria. Tento růženec nadiktovala sama Nejsvětější Panna a má se rozšiřovat ke spáse hříšníků a k záchraně lidstva   p ř e d   n e j s t r a š n ě j š í m i   t r e s t y,  kterými nám hrozí dobrotivý Bůh. Dávám vám jenom jednu radu:  M O D L E T E   S E   A   P O V Z B U Z U J T E   K   M O D L I T B Ě   D R U H É,   P R O T O Ž E   S V Ě T   S T O J Í   N A   P O K R A J I   Z K Á Z Y !.  Nevěří vám ,nevěří vašim rozhovorům s Pannou Marií... U V Ě Ř Í,   A Ž   B U D E   V E L M I,   V E L M I   P O Z D Ě...."
   Páter Pio viděl velký zázrak, který má být v Garabandalu, ještě před svou smrtí, tak jako kněz Luis Andreu v noci 8.srpna 1961 u borovic.